Skleněnky
"Omrzel vás život, nebo jste utekly z Bohnic", dívám se nevěřícně na obě dámy, přibližně mého věku.
"Právě naopak, kavalíre", odvětily souhlasně.
"Tak podívejte", skočil jsem jim drze do řeči: "Objekt je v havarijním stavu, každou chvíli zde přijedou stroje a vše půjde k zemi", vysvětluji důležitě.
"To my víme, ale koukněte", přistrčí mi pod nos zažloutlý deníček ta menší kulatější.
"Chcete, abych četl o půl šesté ráno romány", plácnul jsem se do čela.
"To není román, ale slib tří mladých dělnic, že se zde za padesát let přesně v tento den setkají", ukazuje mi text úhledného psacího písma ta větší, brýlatá.
"Říkala jste tří a já počítám dvě", nezapomenu znovu připomenout svoji důležitost.
"Mirka, ta třetí, se na nás dívá odtamtud", ukazují obě směrem k nebi.
"Prosím, prosím, dovolte nám prožít jeden den jako tenkrát", sepnou ruce a udělají na mne žirafí oči.
"Dobrá tedy, jeden ušlechtilý skutek statného chlapa jako jsem já, nezabije", mrknul jsem na obě a vytáhnul z kapsy klíče od brány.
Až teď jsem si všimnul, že obě senior-děvčata mají mini sukně. Hrůzou se mi podlomila kolena, co vlastně po mě v těch ruinách budou chtít.
Můj pohled zaregistrovaly a nahlas se zasmály: "Nebojte, statný jinochu, na znásilnění již nemáme sil, jsme oblečené schválně jako tenkrát, malinká pochvala by nebyla?"
Nejistě jsem zakoktal něco ve smyslu: "Ty nohy nejsou nejhorší" a otevřel vstupní bránu.
Ta velká mne žoviálně plácla přes ramena: "Tak už jsme tady, paní mistrová, dnes jsme na minutu přesné", nahlas vesele zakřičela.
"Jsem Vaněk, Jindřich Vaněk - muž", odvětil jsem naštvaně, ale bylo mi to prd platné.
Obě běžely, přímo se vznášely, směrem ke zbořené sklárně.
"Neblbněte, nechte mne jít první, neznáte to tam, může na vás něco spadnout", křičím a sotva funím za nimi.
"Nebojte, paní Bělo, paní mistrová, však nás dobře znáte, jsem jako vítr, to víte mládí", odpovídají vesele.
"Jsem Jindřich Vaněk, penzista, hlídající objekt a ještě jednou mi někdo řekne Bělo, okamžitě vytáčím číslo nejbližší psychiatrie", mluvím si jakoby sám pro sebe, protože nikdo mne neposlouchá.
Zato holky před zdevastovanou budovou vytahují z batůžků modré pláště a oblékají si je. Na pláštích mají vyšitá svá jména: Alena a Vlasta.
"Tak co nás dnes čeká, paní Bělo?", usmějí se.
"Pro mě za mě, povzpomínejte a pak hurá domů", odpověděl jsem rezignovaně.
"Teda, vy jste zlatá", z každé strany mi přistane na lysé hlavě hubička.
Znaveně si sednu na betonové schůdky a pozoruji.
Najednou je všechny tří před sebou vidím, nádherná děvčata, ladné pohyby plné života, elánu, a ten krásný, nakažlivý smích......
"Už jsme zavzpomínaly, děkujeme, pane Vaňku, promiňte, že jsme vás vzbudily, trochu jste si zchrupnul", lehce se dotkne jedna z nich mého ramene.
"Děkujeme, nikdy vám nezapomeneme, že jste dvěma babkám aspoň na chvíli vrátil mládí", podávají mi ruku na rozloučenou.
------------------------------------------------
Je deštivý den, do torza stěn továrny se pomalu zakusují bagry.
"Dej pozor, Petře, tančí tam tři skleněnky, ať se ty krásné víly v sutinách nezadusí", promlouvám k řidiči velké techniky.
"Teda, pane Jindřichu, buď jste básníčkář nebo bumbalista", směje se Petr.
"Ani jedno, Petře, jsem to třetí - velký závistivec, já ti totiž hochu, to mládí děsně, ale děsně závidím....."
Irena Bátrlová
Chlupatý krtek
Je sobota a Vendelína po delší době zase navštíví hrob svých rodičů. Poklekne a snaží se lopatkou vyhloubit větší díru do země. Naštěstí se jí to daří, půda je májová, připravena k setbě.
Irena Bátrlová
Strategický přesun chlupin
Po příchodu domů si Vendelína otevřela láhev vína na kuráž. Dala jí ho Pralinka ve svém abstinenčním období, kdy s velkou vervou likvidovala schované láhve na různých tajných místech ve škole.
Irena Bátrlová
Dámský knírek a kvartální alkoholička
Vendelína zaspala. Po strastiplné noci, kdy si myslela, že se jejímu chrupu přišel pomstít bývalý nátělníkový exmilenec, se nebylo čemu divit.
Irena Bátrlová
Podáš zub a sežere ti celý chrup
„Nejste se zubem spokojená?“, ozve se na druhém konci mobilního přístroje a je poznat, že neznámý ženský hlas již ubral na líbeznosti.
Irena Bátrlová
Nejkulaťoulinkatější
Vendelína uklízí ve škole, dříve učila, nyní uklízí. V této škole se vyskytují celkem čtyři koordinátoři čistoty a pořádku.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Pokroková a proti válce. V Rusku končí poslední škola vyučující „podle Západu“
V Novosibirsku končí soukromá škola Novokolledž, která si jako jedna z mála v Rusku ústy svých...
Zdanění bezdětných, výpovědi bez důvodu. Fiala chce širokou shodu a klid
Z programových návrhů, se kterými přicházejí strany vládní koalice rok před volbami, mají podle...
Rusko do konce srpna zakázalo vývoz cukru, chce zajistit stabilitu na trhu
Rusko přechodně zakázalo vývoz cukru ze země. S odkazem na vládní nařízení o tom píší ruské tiskové...
Španělské ministerstvo se rozhodlo zrušit cenu býčích zápasů. Vyvolalo kritiku
Španělské ministerstvo kultury se rozhodlo zrušit národní cenu býčích zápasů. Informoval o tom...
- Počet článků 253
- Celková karma 15,54
- Průměrná čtenost 571x