Ohnivý milenec

"Udělej si na sebe trochu času, Dalmo, vypadáš strašně", utrousila netaktní poznámku bývalá spolužačka Jana při neplánovaném setkání v supermarketu. "Zrovna tohle ráda slyším",pomyslela si Dalma a pokusila se o křečovitý úsměv.

Spolužačka z učiliště Jana byla totiž největší parádnice ve městě, kdejaký mužský po ní skrytě i veřejně pošilhával. Byla svobodná, bezdětná a za všech okolností si držela dekórum. Občas nechala do svého života vstoupit bohatého postaršího milence z Prahy, u jehož pasu nesměla, při každé takové návštěvě, chybět papírovými bankovkami naditá šrajtofle.

Zato Dalma už několik týdnů nepohlédla do zrcadla. Neměla ani čas ani odvahu. Čtyři potomci na krku, nejrůznějšího stáří i potřeb, sebestředný manžel, umírající máma na rakovinu a k tomu otec, který už svůj alkoholový příliv přestal zvládat.

V daný den spěchala Dalma do hospice za umírající maminkou. Měla rakovinu žaludku v posledním stádiu. Chodila zde každý den po práci a pokaždé si nalhávala, že snad....

"Paní Alžběta před půl hodinou umřela", položila jí ruku na ramena ošetřující sestřička hned při vstupu do budovy.

"To není možné, vždyť včera vypadala tak dobře", nevěřícně se na ni dívá Dalma.

"Ano, lidé těsně před smrtí se zvetí a jakoby rozkvetou", odpovídá tiše ošetřovatelka.

"Zítra přijdu zas", pokračuje Dalma, aniž by předchozí informaci vstřebala.

"Nechtěla byste maminku vidět", podívá se znovu na Dalmu sympatická zdravotnice.

"Nechte jí spát, řekněte jí, že zítra se zastavím", odchází Dalma z hořkého příbytku smutku.

-----------------------------------------------

Domů se sotva dobelhala. Potřebovala si sednout, odpočinout...

"Co bude na večeři?", zeptá se manžel Josef po jejím příchodu.

"Říkali, že maminka umřela....", podívá se na něho.

"Tak už jí nic netrápí, nemá žádné bolesti. A ta večeře?", pokračuje Josef.

V kabelce zazvoní mobil. "Mohl bys to, prosím, vzít", prosí Dalma.

"Kdo teď může otravovat!", neochotně si Josef přikládá k uchu tlačítkový mobil.

"Ano, manželka ho zítra vyzvedne", doléhá k Dalmě poslední věta telefonního hovoru.

"Děda! Neunesl tu smrt, je na záchytce", říká klidně Josef.

"Zítra jedu na výlet, tátu si nevyzvednu", odpovídá nepřítomně Dalma.

"Přeskočilo ti, musíš pro dědu, začít zařizovat pohřeb mámy, navíc kdo připraví oběd, večeři", zvyšuje hlas Josef a z pokojů vylézají děti, které jeden přes druhého něco křičí a hádají se.

"Zítra je sobota a já jedu na výlet", vysíleně odpoví Dalma. Před očima se jí rozlije tisíce hvězdiček a omdlí............

-------------------------------------------------------------------

Brzy ráno se probere, obleče, hodí nějaké nezbytnosti do  batohu a vydá se na cestu. Nastoupí do prvního vlaku a jede neznámo kam.

Dívá se z okna a vystoupí na stanici, která je obklopená lesy a která jí matně něco připomíná.  Dá se do kroku a vzpomíná.

Kdy byla naposled šťastná?

Měla kolem dvaceti, byla zamilovaná a Luboš byl mužský ideál. Neměl chybu. Plánovali budoucnost, děti, domov.....

Jednoho deštivého odpoledne však Luboš na rande nepřijel. Naboural na motorce do stromu a byl na místě mrtvý. Od té doby žila Dalma jen napůl. Vdala se, protože se všechny vdávaly, měla děti, protože všechny měly děti, starala se o rodiče, protože byla jedináček, chodila do práce, protože všechny ženy v okolí pracovaly.....

Vzpomíná a vzpomíná a náhle přímo před sebou vidí hoříčí objekt.

"Už jsem volal hasiče, nikdo tam není, je to tu už přes dvacet let opuštěné", referuje scvrklý stařík, který sleduje mohutný oheň.

"Já to tu poznávám, chodívala jsem zde s přítelem, byla to taková noclehárna pro trampy", odpoví Dalma a na její tváři se zčistajasna objeví úsměv.

"Počkejte, někdo tam je, někdo tam zůstal uprostřed toho hořícího pekla", přinutí Dalmu nějaká neznámá síla konat, navíc cítí, že jí v žilách začíná proudit nová životní krev.

"Neblbněte mladá paní, opravdu tam nikdo není, už dávno se zde nedalo přespávat, stavba je zhroucená, je to zřícenina", popadne rozklepaný stařec Dalmu za loket.

"Nechte mě být, slyšíte, nechce mě na pokoji, je tam!", vykřikne Dalma a prudce se vratkému dědouškovi vytrhne.

Běží k požáru, pak dál, plameny nevnímá, uvnitř chaty ve vysokém žáru spatří Luboše: "Luboši, lásko, miláčku, ty na mě čekáš..."

--------------------------------------------------------

"Proč jste jí nezastavil, copak se nedalo nic dělat", řve mohutný požárník na pana Skopečka.

"Snažil jsem se, já se tak snažil, ale kdybyste viděl ten její blažený úsměv, víte ona byla najednou tak krásná a šťastná...", rozplakal se bezmocný pan Skopeček.

Autor: Irena Bátrlová | sobota 18.3.2023 19:52 | karma článku: 20,53 | přečteno: 542x
  • Další články autora

Irena Bátrlová

Když Barbína promluví

Až po třetím telefonickém vyzvánění se ozvalo přeslazené: „Haló, kdo prosím?“. „Jsem nějaká Vendelína a našla jsem vaši fotografii válet se u hřbitovních kontejnérů, možná nedopatřením jste vypadla...“

20.4.2024 v 5:25 | Karma: 9,44 | Přečteno: 362x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Nedokonalá každým coulem

Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.

18.4.2024 v 5:25 | Karma: 13,03 | Přečteno: 415x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sexy nález

Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....

16.4.2024 v 5:25 | Karma: 15,75 | Přečteno: 650x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní

Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.

23.3.2024 v 20:05 | Karma: 16,63 | Přečteno: 560x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bronzová kráska

Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....

17.3.2024 v 19:25 | Karma: 13,59 | Přečteno: 179x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sundala kabát a .....

Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.

9.3.2024 v 12:25 | Karma: 30,43 | Přečteno: 892x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Plnovous v koktejlkách

František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.

2.3.2024 v 12:52 | Karma: 17,85 | Přečteno: 458x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Rozkazy prsaté zákaznice

Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.

26.2.2024 v 18:52 | Karma: 24,38 | Přečteno: 936x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Likvidátor škodné

Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.

18.2.2024 v 17:52 | Karma: 15,10 | Přečteno: 299x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Lasicovitá

Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.

11.2.2024 v 18:25 | Karma: 16,31 | Přečteno: 361x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bruno a čínské turistky

Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.

4.2.2024 v 17:52 | Karma: 19,24 | Přečteno: 419x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Utajovaný šluk

Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.

20.1.2024 v 12:52 | Karma: 20,11 | Přečteno: 482x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Díky, že jsi mě vyslechlo!

Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.

13.1.2024 v 18:52 | Karma: 17,58 | Přečteno: 326x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sólo pro Frídu

"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.

10.1.2024 v 19:25 | Karma: 16,98 | Přečteno: 354x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Adié Hikikomori!

Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....

3.1.2024 v 19:25 | Karma: 18,30 | Přečteno: 467x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Workoholik

"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.

17.12.2023 v 18:25 | Karma: 18,07 | Přečteno: 358x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Panenka a pět medvědů

Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.

12.12.2023 v 18:25 | Karma: 21,22 | Přečteno: 506x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sněhurko, vstávej!

Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.

9.12.2023 v 12:05 | Karma: 17,18 | Přečteno: 343x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Ježíšek chodí po špičkách

"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.

3.12.2023 v 18:12 | Karma: 16,78 | Přečteno: 240x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Příšera z metra

Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.

27.11.2023 v 13:52 | Karma: 12,61 | Přečteno: 273x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 248
  • Celková karma 17,36
  • Průměrná čtenost 582x
Poslední dobou se snažím vrátit ke psaní, které mě provázelo na cestě náctiletým životem.Dává mi pocit síly a energie, kterou potřebuji při výchově svých tří synů.

Seznam rubrik