Červené tenisky
To se ovšem hrubě nelíbilo soudružce učitelce, která měla na starost žáky posledních ročníků. Byla jejich poradkyní v otázce dalšího vzdělávání.
"Nešťastníku, copak to jde, aby se každý hlásil tam, kam se mu zamane a nedíval se na své studijní a jiné předpoklady. Sám musíš cítit, že tvé sebevědomí neodpovídá realitě", přísně kárala mou pubertální osůbku totálně schoulenou na školní židli a vážně koulela očními zornicemi, několikrát zvětšenými dioptriemi, jež byly součástí jejich nevzhledných okulárů, ze strany na stranu. Se svěšenou hlavou a sebevědomím na nule jsem opustil kabinet promořený cigaretovým dýmem, jež vsákl hluboko nejen do mého oblečení ale i do mé, již hodně pochroumané, psychiky.
Tehdy jsem bydlel s rodiči ve sklepním pražském bytě. Rodinné čekání na přidělení panelákového bytu mělo bohužel nekonečné rozměry i trpělivost.
Ve svém pokojíku, jehož okno směřovalo na ulici, jsem mohl proto sledovat pouze obuv po chodníku procházejícího se socialistického lidu. Nic zajímavého. Až na...
Červené tenisky - ty se zjevovaly v nepravidelných intervalech. Měly sytou křiklavou červenou barvu a jejich výrobce byla jedna světoznámá značka. V ČSSR tedy mohly být zakoupené buď jako podpultovka v Tuzexu nebo se jednalo přímo o tajný import ze západní ciziny.
Já si ve svých představách vysnil jejich majitele - lépe řečeno majitelku. Holka mého věku, štíhlá, blonďatá dlouhá hříva, modrooká. Představoval jsem si, že se potkáme, pozvu ji na rande a tak začne naše velká láska.
Čas běžel dál a já stále netušil, komu červené tenisky patří.
Léto se přehouplo do podzimu. Jednoho sychravého dne jsem se vracel ze školy, když jsem červené tenisky spatřil. Stály na víku popelnice a kolem nich spousta různých věcí - od nábytku až po nejrůznější harampádí.
Nevěřícně jsem se přibližoval, hlava mi nebrala fakt, jak mohl někdo vyhodit takové krásné, v té době jedinečné, boty.
Najednou jsem zahlédl ochomýtat se u popelnic starou přihrblou stařenku. Skláněla se a prohlížela si některé z vyhozených věcí.
"Dobrý den, prosím, nevíte, komu patřily?", nesměle se zeptám a ukazuji na červené boty.
"Ách tyhle - sousedovi, byl to výstřední umělec, měl bratra v Americe a emigroval za ním, proto se to tady likviduje", podívá se na mě babička a usměje se.
"Jak byl majitel stár?", ptám se neodbytně dál. "No, nebyl stár, přibližně padesát", trpělivě odpovídá ta dobrá stařenka.
"Jak mohl chlap a ještě tak strašně starý nosit takovýhle boty!", vztekle vybuchuji. V osmdesátých letech bylo totiž neobvyklé, aby muži měli červené oblečení natož obutí.
"Hochu, hochu, nezapomeň, důležité je, jak to cítí tvoje srdce a hlava", prstem mi pohrozí babička a na slovo "cítí" důmyslně klade patřičný důraz.
V tu chvíli jsem to pochopil. Na mně záleží - na nikom jiném.
Vzal jsem si červené tenisky domů a tam si je na památku umístil na důstojné místo.
Moudrá slova staroušky mě v životě provázela mnohokrát. Však jsem si nakonec podal přihlášku na gymnáziu a byl přijat, což tehdy málem odnesly nevzhledné brýle soudružky - poradkyně. Při čtení tiskopisu o mém přijetí se krkolomně na jejím nose sesunuly směrem dolů a ona je jen stěží, o fous, zachránila od fatálního pádu na školní podlahu.
------------------------------------------------------------------
Na závěr bych chtěl ještě, s prominutím, podotknout, že jsem právě 53 let stár a ve svém botníku mám červené tenisky, které nosím velmi rád.
Irena Bátrlová
Chlupatý krtek
Je sobota a Vendelína po delší době zase navštíví hrob svých rodičů. Poklekne a snaží se lopatkou vyhloubit větší díru do země. Naštěstí se jí to daří, půda je májová, připravena k setbě.
Irena Bátrlová
Strategický přesun chlupin
Po příchodu domů si Vendelína otevřela láhev vína na kuráž. Dala jí ho Pralinka ve svém abstinenčním období, kdy s velkou vervou likvidovala schované láhve na různých tajných místech ve škole.
Irena Bátrlová
Dámský knírek a kvartální alkoholička
Vendelína zaspala. Po strastiplné noci, kdy si myslela, že se jejímu chrupu přišel pomstít bývalý nátělníkový exmilenec, se nebylo čemu divit.
Irena Bátrlová
Podáš zub a sežere ti celý chrup
„Nejste se zubem spokojená?“, ozve se na druhém konci mobilního přístroje a je poznat, že neznámý ženský hlas již ubral na líbeznosti.
Irena Bátrlová
Nejkulaťoulinkatější
Vendelína uklízí ve škole, dříve učila, nyní uklízí. V této škole se vyskytují celkem čtyři koordinátoři čistoty a pořádku.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Mezinárodní obchodník – balicí stroje
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj
- Počet článků 253
- Celková karma 15,23
- Průměrná čtenost 571x