Gangsterka
Tak já si dám takovou práci a ten budižkničemu slízne všechnu smetanu. Už si ho představuji na večírku - jedna jeho ruka svírá obložený chlebíček a druhá tleská přivlastněnému úspěchu. Mastný zlotrovatělý koblih!
Cestou domů mě napadá jistá alternativa, koupím si pivo v plastu a pořádně se opiji. Ve vietnamské večerce mi obě láhve balí do igelitového sáčku malý šlachovitý prodavač a při placení tržby zvesela pomrkává. Je mi to jedno, ať si myslí, co chce.
Doma bez skrupulí načínám první plastovou láhev, pivo ještě není vychlazené. V ledničce objevím zbytky vína, které tu zanechala sestra Carol. Docela nechutné, ale můj účel to splňuje.
Pouštím si televizi, ale nedokážu se soustředit, všechny postavy nějakých mýdlových nekonečných seriálků „se mi svým štěstím vysmívají do ksichtu“. Proč mě a ne jemu.
Pak mě to napadne – z Almanachu 30. výročí úřadu vystřihuji fotografii obličeje, zasloužilého pracovníka, inženýra Ferdinanda Žlábka, špendlíky tuto podobiznu připevňuji na stěnu. „Tak ty se budeš na mě pást, ty obézní netopýre, ty……!.“ Házím po jeho podobizně skleničku se zbytkem červeného vína, která se rozlévá po jeho obličejovém šklebu, vypadá to jakoby schytal ránu a krvácí. To se mi líbí, vypila jsem skoro celou petku piva i zbytek zvětralého vína, jsem otupělá alkoholem, ale ve výbojné náladě. Je mi to jedno, nezáleží mi už na ničem. Chci jediné – pomstu, aby se ten všivák houpal, jdu mu připravit šibenici.
Špagát zavěšuji na lustr, do oprátky lepící páskou přilepuji vystřiženou, již značně poničenou a zdeformovanou fotku, stojím na vachrlaté židli, která se nebezpečné rozkolíbala ze strany na stranu. Neudržím balanc, příšerná rána – ležím na zemi, kolem střepy od rozbité skleničky.
Někdo zvoní, sakra. Nedokážu se postavit na vlastní nohy. „Je otevřeno!“ zařvu ze všech sil. Na chodbě slyším šouravé kroky, přichází soused, starý Karásek, „Co se to tu děje? Sousedko, jste v pořádku?“ „Pane Karásku, promiňte, odpusťte tohle faux-pas, jsem děsná. Je mi líto, že mě takhle vidíte, ale nemůžu si pomoci“, rozbrečela jsem se a začala líčit své pracovní story, jak jeden obtloustlý páprda zneužívá moji práci, přivlastňuje si ji, jak prezentuje moje ukradené autorství.
Pan Karásek pozorně naslouchá, hoví si v květovaném křesílku, na kterém ještě nedávno rád sedával můj zesnulý otec. Já se bohužel stále válím v chaotické a nedůstojné poloze na koberci uprostřed střepů a v těsné blízkosti převrácené židle.
„Pozorně jsem vás poslouchal, paní Vilmo a vím, v čem je váš problém - necháváte toho nenasytného parazita vítězit bez boje. Stáhnete se do ústraní, tady doma si málem zničíte zdraví a ten nenažraný cizopasník se pompézně vystavuje obdivu ostatních, včetně vašeho generálního. Nechá si zatleskat a ovinout svůj tlustý krček věncem. Bravo, bravo – pro něho, pro vás nikoliv…“.
„A co mám podle vás dělat? Odstřelit toho zlořáda?“ „Jasně že odstřelit ale jinak – s inteligencí a vytříbeným vkusem. Poslat tohoto samozvaného génia tam, kam patří“ „Ale jak, řekněte návod“ „Holčičko zlatá, vy jako byste nebyla zdejší. Jednoduše. Každý svůj další projekt předejte rovnou svému nejvyššímu nadřízenému, tomu jenž schvaluje projekty, bez asistence korpulentního prostředníka. A opovažte se vynechat jediné výjezdní zasedání, tam se právě musíte vyskytovat, tam je třeba všem přítomným ukázat, že existujete, že jste….“
„Ale kuš, dost řečí starého dědka, vyschlo mi v krku, nedopijeme tu načatou lahvinku pšeničného moku, co tam na stolku stojí bez povšimnutí?“ „Jasně, jdu pro skleničky“, pomalu vstávám, jsem v alkoholovém rauši, přikazuji si udržet stabilitu stůj, co stůj.
„A víte, čím začneme, milá sousedko, začneme změnou vašeho oděvu“, pokračuje dál Karásek po mém příchodu s oběma skleničkami. „Mého oděvu?“, podivím se. „Ano, vašeho, je úplně out“ „Ale vy…..“, pletu jazykem o sto šest. „No dořekněte to - zase se nechcete nikoho dotknout. Mě můžete, já už dávno nevoním a moje muskulatura zůstala v minulém století. Ale co víte, třeba se jednou nakopnu a vykouzlím z této staré trosky ještě něco, co si třeba na stará kolena pořádně vyrazí. Nezírejte na mě, ještě pořád žiju, ještě pořád stojím za hřích, myslím tím samozřejmě vlastní hřích. Ale dost o mně – teď vy. Dostanete další úkol, shodíte ze sebe ty příšerné volné bezbarvé hadry a koupíte si něco štramandního, přiléhavého, s výstřihem, ať se mám na co koukat!“
„No dovolte, pane Karásku, myslela jsem……. „ „Snad jste si nemyslela, že jsem slepoň, mám různé neduhy, ale oči jsou ještě funkční a tenhle jeden z posledních požitků si vzít nenechám. Tak dobrou noc, paní Vilmo!“
„Dobrou, pane Karásku, prosím, mám k vám také prosbu“ „Jakou?“ „Spalte toho netvora, pohřběte ho žehem“. „Žádný problém, jen musím konstatovat, že na krvelačnou gangsterku jste měkké máslo“ „Kdyby jenom máslo, pane Karásku, já jsem hloupá gangsterská slepice, která snáší pořádně tvrdá vajíčka, přesto nebo právě proto si ten barevný svršek koupím, přísahám a možná si troufnu i na malý výstřih, no uvidíme….“
Irena Bátrlová
Dámský knírek a kvartální alkoholička
Vendelína zaspala. Po strastiplné noci, kdy si myslela, že se jejímu chrupu přišel pomstít bývalý nátělníkový exmilenec, se nebylo čemu divit.
Irena Bátrlová
Podáš zub a sežere ti celý chrup
„Nejste se zubem spokojená?“, ozve se na druhém konci mobilního přístroje a je poznat, že neznámý ženský hlas již ubral na líbeznosti.
Irena Bátrlová
Nejkulaťoulinkatější
Vendelína uklízí ve škole, dříve učila, nyní uklízí. V této škole se vyskytují celkem čtyři koordinátoři čistoty a pořádku.
Irena Bátrlová
Když Barbína promluví
Až po třetím telefonickém vyzvánění se ozvalo přeslazené: „Haló, kdo prosím?“. „Jsem nějaká Vendelína a našla jsem vaši fotografii válet se u hřbitovních kontejnérů, možná nedopatřením jste vypadla...“
Irena Bátrlová
Nedokonalá každým coulem
Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...
- Počet článků 251
- Celková karma 16,33
- Průměrná čtenost 575x