Pondělí 2. srpna 2021, svátek má Gustav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 2. srpna 2021 Gustav

Vodní panna

12. 06. 2021 20:00:00
Ani nevím, zda vedle nás bydlela odjakživa nebo se v některém z roků, patřícím minulému století, přistěhovala. Každopádně a jistě byla mou sousedkou - starou, ošklivou, zpomalenou a hrbatou starou ženštinou bydlící v sousedství.

Já a parta mých pubertálních kámošů si z ní jaksepatří utahovali. Byla pro nás synonymem pravěku, doby temna, stáří a všeho toho, co jsme my, kluci, v rozkvětu považovali za záporné symboly.

Nikdy jsem ji neslyšel mluvit, snad byla i němá, na pozdravy neodpovídala, její vyhaslé oči se dívaly vždy jen do země, zrakem o lidi nezavadila, asi věděla proč. Měla svůj svět.

Každý den chodila čistit potůček protékající kolem její a naší zahrady. Vynechávala pouze, když byl potok zamrzlý nebo byla nemocná. Obětavě odnášela veškeré odpadky, které tam neurvalé lidské plémě odhodilo, lopatou vyhrabávala listí a jiný nános, který na oplátku potůčku nadělila příroda.

Naše jinošská parta měla za teplého počasí své tajné místečko v křovinách přímo u potůčkové vody. Tam jsme pokuřovali, popíjeli. Ona se nás bála a když nás viděla přicházet, cvalem utíkala do své skromné chalupy.

A my vyváděli, schválně jsme ječeli, řvali, chechtali se tak, aby nás slyšela a jednou, když jsme se s ní míjeli, tak jsme provokativně upustili odpolední moč do právě vyčištěného potoka. Z dálky nám hrozila a něco nesrozumitelného z posledních sil křičela.

Čas běžel, já dospěl, koupil si motorku z bazaru, kterou jsem z drzé pýchy vypulíroval na břehu daného potoka. Kámoši pokuřovali, chválili můj super kauf a já se předváděl. Nevím už, co to bylo za saponát, ale pár ryb a nějaká další vodní havěť dalo téhle zemi, následkem vylité chemie, své poslední sbohem.

Na druhý den jsem ji z dálky viděl, jak spíná ruce, pláče a žalostně vzlyká. Nechalo mě to chladným.

Pak už snad ani k potůčku nepřicházela. Nebo jsem si nevšiml? Každopádně jsem měl jiné, radostné zájmy. Sbalil jsem na svoji zánovní motorku nejkrásnější kočku z města - Moniku. Všichni mladící toužící po lásce mi ji záviděli. Měla nádhernou sexy figuru a krásnou tvář.

Na brigádě jsem si našetřil pár drobných, něco půjčil od rodičů a pozval svoji novou lásku na víkend k blízké přehradě. To byl ráj. Slunce pražilo, voda teplá, výstavní kusanec Monika opalující se v bikinách..

Chtěl jsem se ukázat a tak peníze z brigády se pomalu ztrácely v nejrůznějších drincích. Užívali jsme si.

Se zvyšujícím se počtem vypitého alkoholu, stoupalo i mé sebevědomí. Rozhodl jsem se předvést dívce mých snů své vynikající plavecké umění. Skočil jsem před jejími zraky výstavní šipku z dřevěného vyvýšeného mola. Jenže ve vodě se mi nedařilo své podnapilé tělo ukočírovat.

Dodnes nevím, zda se mi to zdálo, ale tam na dně jsem ji uviděl - naši sousedku, byla mladá, krásná a vypadala jako mořská panna. Na mě se však ošklivě mračila: "Opovaž se znečišťovat svou zlotřilou osobou tuhle čistou vodu, marš na břeh, špindíro!", křičela na mě, až mi zaléhalo v uších. Dodnes ten její hlas slyším........

Na břehu jsem se probral, nade mnou záchranáři, plavčíci a hlouček zvědavých lidí. Mezi nimi naštvaná Monika. Snažil jsem se na ni usmát.

Přistoupila blíže a nahlas zaječela: "Všechno jsi podělal, kreténe!" a odešla.

Později jsem se dozvěděl, že byla přítomna a na vlastní oči viděla, jak jsem vyloučil obsah svého žaludku horem a bohužel i spodem. Naší lásky byl po tomto nepříjemném zážitku nadobro konec. Její srdce začalo bít pro jednoho ze svalnatých plavčíků, kteří zachraňovali moji nebohou topící se tělesnou schránku.

-------------------------------------------------------------------------

Když jsem přijel z nezdařených líbánek domů, chtěl jsem se zajít stařence omluvit za své chování. Vždyť to byla právě ona, která mě zachránila a poslala zpátky na břeh. Rodiče mně však v poslední chvíli zabránili odejít.

V ten den, kdy jsem se topil, našla pošťačka tu dobrou starou ženu mrtvou. Zemřela ve spánku na zástavu srdce.

Koupil jsem tedy ten její polorozpadlý baráček, vlastními silami opravil, oženil se. Mám hodnou ženu i děti a úzkostlivě dbám, aby potůček protékající pod mojí zahradou byl za všech okolností čistý.

-----------------------------------------------------------------------

Snad jsi mi už odpustila, moje milá stařičká vodní potůčková panno....

Autor: Irena Bátrlová | sobota 12.6.2021 20:00 | karma článku: 25.16 | přečteno: 546x

Další články blogera

Irena Bátrlová

Bobule, Nitěnka a jejich Guru

"Bobule"- toť korpulentně a majestátně vyrostená dcera jedné titěrné mámy, přezdívané "Nitěnka", což byla doslova a dopísmene vyschlá houžvička, sotva viditelná miniaturka. Obě tvořily nerovnoměrné a tím pádem i výstřední duo.

22.7.2021 v 22:22 | Karma článku: 12.62 | Přečteno: 263 | Diskuse

Irena Bátrlová

Pan Moucha

Drze se vetřel do mého bytu, bez pozvání, bez optání. Sprostě se v něm roztahoval a já se ho nemohla zbavit. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem slušná a počestná dáma a nehodí se, abych sdílela domácnost s cizím tvorem.

16.5.2021 v 21:00 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 310 | Diskuse

Irena Bátrlová

Krajková podprsenka

Ten den, v pátek, v hodině nočního klidu, našel Přemek Bubeníček na svém malém balkóně červenou krajkovou podprsenku. Jednalo se o luxusní kousek spodního prádla, což Přemysl nemohl poznat. Měl totiž v úmyslu....

7.5.2021 v 16:45 | Karma článku: 21.48 | Přečteno: 784 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Snopek

Pohádka na dobrou noc – O zamilované bříze

Na břehu řeky přímo na úpatí táhlého kopce rostl malý les. Nebyl to však ani březový háj, ani lipová alej, ani jednolitá smrčina. Každý strom v lese byl jiný, nikomu z nich to ale ani v nejmenším nevadilo.

1.8.2021 v 21:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse

Jan Šik

Pavoučí muž v kadibudce zmítající se divokou bouří

V životě se člověk může dostat do situace, která se zdá beznadějná. Síla lidského ducha však nemá hranice a dokáže nemožné.

1.8.2021 v 18:00 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 95 | Diskuse

Filip Vajdík

Ona je věrná svým pudům

Pud jí diktuje a ona musí sloužit. Musí sloužit - jinak by byla mučena smutkem. Loajální od dětství až do smrti. Vyhraje banány.

31.7.2021 v 0:16 | Karma článku: 3.67 | Přečteno: 126 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průšovo čtvrt století

Tak oni jsou spolu Průša s manželkou už pětadvacet let! To je krásné. Byl jsem přizván na oslavu a tak oslavujeme.

30.7.2021 v 19:51 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 255 | Diskuse

Vojtěch Vlk

Proces

Diktátor jedné fiktivní země, kterou sužovala epidemie viru, a ten se stále nepodařilo úplně vymýtit, nařídil povinné očkování, protože vir je nutné zničit zcela. S odpůrci očkování jsou zahájeny soudní procesy.

30.7.2021 v 9:49 | Karma článku: 15.94 | Přečteno: 312 | Diskuse
Počet článků 113 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 573
Poslední dobou se snažím vrátit ke psaní, které mě provázelo na cestě náctiletým životem.Dává mi pocit síly a energie, kterou potřebuji při výchově svých tří synů.

Najdete na iDNES.cz