Voliči a voličky, nenechme se nazývat elektoráty!

Užívám si své blogerské abstinence, naordinované psací pauzy, když mi ve schránce přistál předvolební plátek, jehož obsah mě doslova nadzvedl ze židle. Slovo elektorát se v něm vyskytuje na každé stránce a já se přiznám, že jsem se s takovýmto slovem setkala poprvé ve svém životě a tudíž  ani netušila, do jaké kategorie ho mám vlastně zařadit.

Když už přehlédnu, že mi zvukově a melodicky trhá uši, tak mi nápadně připomíná, omlouvám se, slovo ejakulát –  a že by obě slova měla společnou teorii: je nás mnoho, přemnoho ……………..(to už jsme také někde slyšeli).

Nebo něco s elektrem, že by přímo elektrický robot? Nakonec, ten se dá bez řečí naplánovat na daný program, a pak už jenom mlčky a bezmyšlenkovitě jednej, dělej, konej, pracuj, ………………….

Na pomoc si musím vzít, když můj starý dobrý knižní  „Slovník cizích slov“ selhal,  počítač (Google – Wikislovník) a nestačím se divit:

elektorát

- rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	elektorát	elektoráty
genitiv	elektorátu	elektorátů
dativ	elektorátu	elektorátům
akuzativ	elektorát	elektoráty
vokativ	elektoráte	elektoráty
lokál	elektorátu	elektorátech
instrumentál	elektorátem	elektoráty

význam: ti, kteří volí

Ti, kteří volí nebo-li stádo, které volí. Jejda, stádo promine, vždyť ani v něm nenajdete  příslušníky rodu mužského neživotného. A co my, ženy, zapomněli již úplně na nás?

Kde se tedy ztrácí náš, český, název pro voliče, rozlišující ženy a muže? Nebo už rovnou, bez okolků a  zástěrky, na jeho místo nastupuje cizí výraz, který nám dává nepokrytě najevo, jakou úlohu vlastně ve volbách sehráváme……….. (No, kdo ví?)