Mikuláši, kde jsi nechal svého anděla?

Už je to tady! Dnes, 11. září 2014, začíná market Kaufland prodávat vánoční sortiment. Nevím jak Vy, ale já bych si ještě velmi ráda vychutnávala poslední záchvěvy babího léta se vším všudy – sluníčko, zeleň, teplé počasí. A připomínka zimního nečasu mi tak leda nahání husí kůži po těle.

Proto plně nechápu, proč se  nám při nakupování nabízejí v měsíci září nejrůznější figurky a ozdoby se symbolem Mikuláše a Vánoc navlečené do teplých pláštíků, čepic,  pletených šál a rukavic. Nevím také, zda je zrovna nejvhodnější připomínat, především rodičům, kteří právě provětrali do poslední koruny svoje peněženky, aby zabezpečili školou a školkou povinná dítka, že se na ně valí další finanční krupobití.

Titulem vtipálka číslo jedna jsem letos nazvala adventní kalendář, jehož hlavními hrdiny se staly postavičky Šmoulů, kteří si polonazí a s úsměvem na rtech  užívají plnými doušky v třeskutých mrazech  zimní radovánky. Snad každé malé dítě ví, že v takovémto oblečení - neoblečení, by v žádněm případě nevyrazil do tuhých ledových dní jakýkoliv hazardér včetně skalních přívrženců otužování. Dokonce ani ti nejodvážnější světoví dobrodruzi by zajisté neronili slzy, kdyby o takovouto zimní „divočinu“ přišli. Je totiž nad míru jasné, co by po  onom  povyražení následovalo. V nejoptimističtějším případě -  domácí lůžková péče, v tom horším – raději nedomýšlet. A prožít v indisponovaném zdravotním stavu Vánoce, možná i pro Šmoulíky těžký kalibr!

Co ale stojí za zamyšlení je uspořádání letákové trojice čokoládových dutých figurek. Takovéto složení mě dostalo doslova do kolen. Na prvním místě červený čert s  nepřiměřeně vyplazeným jazykem, za jehož velikost by se nemusela  stydět žádná cizokrajná žába, šlehající právě po letící mouše, druhý  v řadě Santa a pro našeho dobrého Mikuláše, jenž se stal v podstatě, až na menší úpravy, kopií  zmiňovaného Santy, zbylo beze zbytku místo poslední.  Dobře, když už  s těžkým srdcem přehlédnu nelogické uspořádání figurek, tak to, co opravdu nedokážu pochopit, je nepřítomnost našeho českého anděla. Kde je? Kam uletěl? Že by se s ním už nepočítalo? Snad se nedere na jeho místo Santa? Nezlobte se, ale můj mozek jaksi tápe, nechápe, nerozumí….

Největší zklamání mi ale beze sporu  přinesl fakt, že jsem tuto krásnou éterickou bytost v nabízeném vánočním zboží vůbec nenašla. Nebyla, bohužel, o ní žádná zmínka. Dokonce její  přítomnost nevykazovaly ani maličké vánoční ozdoby, na nichž se promenádovali nejrůznější tučňáci, sobi a jiná, pro nás exotická, zvířátka. Nic proti výše jmenovaným sympatickým tvorečkům, ale že by zrovna oni byli symbolem českých Vánoc?

Ptám se tedy, kde zmizel náš tradiční anděl? Zapomněli jsme snad na tento symbol čistoty, pravdy a lásky? Nepotřebujeme už anděly, obejdeme se bez nich? Vždyť právě pro naši společnost jsou v současnosti  potřební jako sůl, neboť dobrých andělů není nikdy a nikde dost.

Proto Tě prosím, milý Mikuláši, nedej se a bojuj za svého anděla, který vždy věrně stál po Tvém boku a s klidným srdcem a  s našim požehnáním, zamávej všem těm Santům, tučňákům, sobům...., kteří mohou být jistě užitečnější tam, kde doopravdy patří.