Skleněnky
"Omrzel vás život, nebo jste utekly z Bohnic", dívám se nevěřícně na obě dámy, přibližně mého věku.
"Právě naopak, kavalíre", odvětily souhlasně.
"Tak podívejte", skočil jsem jim drze do řeči: "Objekt je v havarijním stavu, každou chvíli zde přijedou stroje a vše půjde k zemi", vysvětluji důležitě.
"To my víme, ale koukněte", přistrčí mi pod nos zažloutlý deníček ta menší kulatější.
"Chcete, abych četl o půl šesté ráno romány", plácnul jsem se do čela.
"To není román, ale slib tří mladých dělnic, že se zde za padesát let přesně v tento den setkají", ukazuje mi text úhledného psacího písma ta větší, brýlatá.
"Říkala jste tří a já počítám dvě", nezapomenu znovu připomenout svoji důležitost.
"Mirka, ta třetí, se na nás dívá odtamtud", ukazují obě směrem k nebi.
"Prosím, prosím, dovolte nám prožít jeden den jako tenkrát", sepnou ruce a udělají na mne žirafí oči.
"Dobrá tedy, jeden ušlechtilý skutek statného chlapa jako jsem já, nezabije", mrknul jsem na obě a vytáhnul z kapsy klíče od brány.
Až teď jsem si všimnul, že obě senior-děvčata mají mini sukně. Hrůzou se mi podlomila kolena, co vlastně po mě v těch ruinách budou chtít.
Můj pohled zaregistrovaly a nahlas se zasmály: "Nebojte, statný jinochu, na znásilnění již nemáme sil, jsme oblečené schválně jako tenkrát, malinká pochvala by nebyla?"
Nejistě jsem zakoktal něco ve smyslu: "Ty nohy nejsou nejhorší" a otevřel vstupní bránu.
Ta velká mne žoviálně plácla přes ramena: "Tak už jsme tady, paní mistrová, dnes jsme na minutu přesné", nahlas vesele zakřičela.
"Jsem Vaněk, Jindřich Vaněk - muž", odvětil jsem naštvaně, ale bylo mi to prd platné.
Obě běžely, přímo se vznášely, směrem ke zbořené sklárně.
"Neblbněte, nechte mne jít první, neznáte to tam, může na vás něco spadnout", křičím a sotva funím za nimi.
"Nebojte, paní Bělo, paní mistrová, však nás dobře znáte, jsem jako vítr, to víte mládí", odpovídají vesele.
"Jsem Jindřich Vaněk, penzista, hlídající objekt a ještě jednou mi někdo řekne Bělo, okamžitě vytáčím číslo nejbližší psychiatrie", mluvím si jakoby sám pro sebe, protože nikdo mne neposlouchá.
Zato holky před zdevastovanou budovou vytahují z batůžků modré pláště a oblékají si je. Na pláštích mají vyšitá svá jména: Alena a Vlasta.
"Tak co nás dnes čeká, paní Bělo?", usmějí se.
"Pro mě za mě, povzpomínejte a pak hurá domů", odpověděl jsem rezignovaně.
"Teda, vy jste zlatá", z každé strany mi přistane na lysé hlavě hubička.
Znaveně si sednu na betonové schůdky a pozoruji.
Najednou je všechny tří před sebou vidím, nádherná děvčata, ladné pohyby plné života, elánu, a ten krásný, nakažlivý smích......
"Už jsme zavzpomínaly, děkujeme, pane Vaňku, promiňte, že jsme vás vzbudily, trochu jste si zchrupnul", lehce se dotkne jedna z nich mého ramene.
"Děkujeme, nikdy vám nezapomeneme, že jste dvěma babkám aspoň na chvíli vrátil mládí", podávají mi ruku na rozloučenou.
------------------------------------------------
Je deštivý den, do torza stěn továrny se pomalu zakusují bagry.
"Dej pozor, Petře, tančí tam tři skleněnky, ať se ty krásné víly v sutinách nezadusí", promlouvám k řidiči velké techniky.
"Teda, pane Jindřichu, buď jste básníčkář nebo bumbalista", směje se Petr.
"Ani jedno, Petře, jsem to třetí - velký závistivec, já ti totiž hochu, to mládí děsně, ale děsně závidím....."
Irena Bátrlová
Podáš zub a sežere ti celý chrup
„Nejste se zubem spokojená?“, ozve se na druhém konci mobilního přístroje a je poznat, že neznámý ženský hlas již ubral na líbeznosti.
Irena Bátrlová
Nejkulaťoulinkatější
Vendelína uklízí ve škole, dříve učila, nyní uklízí. V této škole se vyskytují celkem čtyři koordinátoři čistoty a pořádku.
Irena Bátrlová
Když Barbína promluví
Až po třetím telefonickém vyzvánění se ozvalo přeslazené: „Haló, kdo prosím?“. „Jsem nějaká Vendelína a našla jsem vaši fotografii válet se u hřbitovních kontejnérů, možná nedopatřením jste vypadla...“
Irena Bátrlová
Nedokonalá každým coulem
Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.
Irena Bátrlová
Sexy nález
Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
- Počet článků 250
- Celková karma 16,69
- Průměrná čtenost 577x