Sloní nebe

"Slon" - přezdívka, kterou jsem vyfasoval v útlém dětství od mých vrtevníků, mi přinesla doživotní přátelství právě s těmito tvory. V altánku pražské zoologické zahrady, z něhož je vidět Údolí slonů, jsem opravdu nejšťastnější.

Sleduji zde své spřizněné duše, hovořím s nimi, svěřuji se jim.

Pracuji jako taxikář a když mám pauzu, skočím si právě zde. Takovou návštěvu vykonám tak jednou nebo dvakrát do měsíce.

"Také patříte do klubu?" uslyším náhle z altánku na začátku letošního podzimu.

"Ano, však vidíte tu podobu", odpovídám pohotově a plácnu se do svého, léta pivem vypěstovaného,  břicha a rozhlížím se, kdo to vlastně na mě promluvil.

V rohu altánku na dřevěné lavici sedí starý hubený pán a ukazuje, abych si k němu přisednul.

"Také jsem takhle dobře vypadal, ale přišla rakovina a podívejte, co ze mě zůstalo", řekl smutně.

"To je mi líto", odpověděl jsem.

"Představte si, že jsem se o své diagnóze dozvěděl 9.května 2020 a to se zrovna narodila tamhleta nejmladší sloní uličnice Amalee". ukazuje na hravé mládě, které dovádí uprostřed zvířecí tlupy.

"To je rovněž moje oblíbenkyně, rád ji pozoruji", přitakám a oba s nadšením sledujeme počínání sloního mrněte.

"Chodím tu každý den, mé jméno je Alfréd", představuje se starý pán.

"Jéjda, já jsem Alan, takže máme další společný prvek - Alfréd, Alan a Amálka", zasměji si.

Alfréd mi úsměv oplácí a oba se dáváme do řeči.

Několikrát jsme se na stejném místě sešli a vždy krásně povykládali. Naposledy to bylo poslední den minulého roku - přímo na Silvestra. Připili jsme si z přinesené plaskačky pravou moravskou slivovicí.

"Milý Alane, ať ti příští rok přinese hlavně zdraví, budu na tebe myslet, já už tu chodit nebudu", podává mi Alfréd ruku.

"Budeš se stěhovat?", ptám se překvapeně.

"Budu a přímo do sloního nebe, neboj, vím, že je tam prima", pohladí mě jemně po ruce.

"Prosím, ještě nechoď, máš čas", podívám se Alfrédovi do očí.

"Jó hochu, když mě nebe a sloni povolají, není co řešit", usměje se Alfréd a podává mi plastovou štamprli s druhou várkou.

----------------------------------------

"Pan Alfréd tu v lednu nebyl", ptám se uplakané ošetřovatelky Majdalenky.

"Na začátku ledna se stavil a nechal pro vás dopis", smutně odpovídá sympatická slečna od slonů.

"Víte, dnes umřela Amálka na sloní herpes. Ještě včera byla jako rybička, vůbec to nechápu - taková tragédie", rozpláče se Majdalenka.

Pomalu kráčím ke znamému altánku a rozlepuji bílou obálku, čtu krátký text: "Milý Alane, když budeš číst tento pozdrav, budu už ve sloním nebi. Přikládám ti celoroční vstupenku do zoologické zahrady, protože velmi rád předávám štafetu právě tobě, spolehlivému chlapíkovi. Pasuji tě na pravého patrona slonů. Opatruj se ve zdraví a neboj, jednou se ve sloním nebi, setkáme, můj drahý kamaráde."

Uplakanýma očima se podívám na zimní oblohu a zašeptám: "Představ si, Alfréde, že malá slonička Amálka dnes odešla za tebou a určitě je vám oběma, ve sloním nebi, dobře.....", dál už, pokračovat nemohu, slzy a mráz mi to jednoduše nedovolí......

 

 

Autor: Irena Bátrlová | pátek 27.1.2023 20:05 | karma článku: 16,36 | přečteno: 296x
  • Další články autora

Irena Bátrlová

Nedokonalá každým coulem

Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.

18.4.2024 v 5:25 | Karma: 12,92 | Přečteno: 362x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sexy nález

Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....

16.4.2024 v 5:25 | Karma: 15,74 | Přečteno: 639x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní

Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.

23.3.2024 v 20:05 | Karma: 16,63 | Přečteno: 557x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bronzová kráska

Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....

17.3.2024 v 19:25 | Karma: 13,59 | Přečteno: 178x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sundala kabát a .....

Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.

9.3.2024 v 12:25 | Karma: 30,43 | Přečteno: 890x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Plnovous v koktejlkách

František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.

2.3.2024 v 12:52 | Karma: 17,85 | Přečteno: 457x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Rozkazy prsaté zákaznice

Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.

26.2.2024 v 18:52 | Karma: 24,38 | Přečteno: 934x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Likvidátor škodné

Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.

18.2.2024 v 17:52 | Karma: 15,10 | Přečteno: 297x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Lasicovitá

Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.

11.2.2024 v 18:25 | Karma: 16,30 | Přečteno: 357x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bruno a čínské turistky

Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.

4.2.2024 v 17:52 | Karma: 19,23 | Přečteno: 418x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Utajovaný šluk

Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.

20.1.2024 v 12:52 | Karma: 20,10 | Přečteno: 479x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Díky, že jsi mě vyslechlo!

Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.

13.1.2024 v 18:52 | Karma: 17,57 | Přečteno: 324x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sólo pro Frídu

"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.

10.1.2024 v 19:25 | Karma: 16,98 | Přečteno: 352x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Adié Hikikomori!

Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....

3.1.2024 v 19:25 | Karma: 18,30 | Přečteno: 467x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Workoholik

"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.

17.12.2023 v 18:25 | Karma: 18,07 | Přečteno: 357x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Panenka a pět medvědů

Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.

12.12.2023 v 18:25 | Karma: 21,22 | Přečteno: 505x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sněhurko, vstávej!

Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.

9.12.2023 v 12:05 | Karma: 17,18 | Přečteno: 343x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Ježíšek chodí po špičkách

"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.

3.12.2023 v 18:12 | Karma: 16,78 | Přečteno: 240x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Příšera z metra

Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.

27.11.2023 v 13:52 | Karma: 12,61 | Přečteno: 273x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Nadpozemská láska

Sešli se dva divňouši uprostřed masy pubertálních spolužáků. Dva, kteří nikdy nezapadli do mozaiky, pouze a jen klučičí, třídy jedné stavební průmyslovky. Dva, jenž stáli na okraji třídního dění, dva, o které vlastně nikdo nestál.

12.11.2023 v 18:52 | Karma: 17,24 | Přečteno: 367x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 247
  • Celková karma 18,39
  • Průměrná čtenost 585x
Poslední dobou se snažím vrátit ke psaní, které mě provázelo na cestě náctiletým životem.Dává mi pocit síly a energie, kterou potřebuji při výchově svých tří synů.

Seznam rubrik