Usměvavý Ježíšek

Den před Štědrým večerem mohutné třískání na vstupní dveře. "No, to už je vrchol, co si  dovolují, však já je seřvu tak, až jim prasknou drzé sluchové bubínky a možná přidám pár ran  holí", vykřiknu a jdu pro svou holí společnici.

Před mnoha lety jsem uvízl v tomto starém činžáku, který se postupem času změnil na bydlení "chudých". Ano, nabízeli mi, mnozí novodobí podnikavci, výměnu za menší garsonku v paneláku, ale já z jistých důvodů nechtěl. Jsem totiž, proč to nepřiznat, hromadič různorodých věcí..

"Co to je za kravál!", otevřu zprudka své dveře.

Za nimi stojí takový malý ušmudlaný mrňous s rukama vbok. "Pžišel jsem ti žíct, že kvůli tobě nepžiletí do našeho baráku Ježíšek", šlape si na jazyk.

"Cože? Co je to za blbost a kvůli tomu mi rozmlátíš dveře", zvyšuji hlas na malého, asi pětiletého, roštáka z druhého patra. Dobře jsem ho poznal.

"Ježíšek se tě bojí, jsi starý, zlý, požád žveš a máš v bytě bordel", pokračuje drzý hošík a hrozí přitom prstem.

"Ano, mám v bytě bordel, ale ty a tvoji kumpáni  ho neustále děláte na chodbě, řvete tam, honíte se, ti starší kouří... a pak se divíte, že jsem zlý a napomínám vás. Žádného Ježíška - ale pořádného čerta, aby vám zmaloval ty vaše nevychované zadky", zvyšuji stále hlas.

Klučík natahuje moldánky: "Ty Ježíška nechceš, jsi starý a brzy zemžeš, ale já jsem ještě mladý a dárky potžebuji ke svému životu", rozbrečí se.

"No, v podstatě máš pravdu, i když s tím mým umíráním jsi to přehnal", již klidněji k němu promlouvám.

Chlapec se zamyslí a pak řekne: "Ty umžeš a kdo bude uklízet ten bordel kolem", ukazuje prtem do mého bytu.

"Tak to zase prrrr..., smrt si nevybírá a já nebudu ani kvůli téhle dámě, jménem Smrtka, uklízet. Kdybych to totiž uměl, tak zde nebydlím, žil bych si jako král", odvětím uraženě.

"Počkej však -  s tím Ježíškem něco provedeme, ode dneška, když budeš hodný, tak já se zkusím aspoň trochu na jeho příchod připravit, aby viděl, že s ním počítám, i když jsem to původně neměl vůbec v úmyslu", navrhuji.

"Jasan, od teďka budu držet hubu", podává mi ruku. "A já zase přiměji tu svou, aby se usmívala, pokud to už nezapomněla", slibuji na oplátku.

Na druhý den jsem se přinutil, že zajdu hned ráno pro bramborový salát do nedaleké prodejny. Ze své domácnosti jsem vyčlenil jeden pytel odpadků, na což jsem byl patřičně hrdý. U popelnic jsem potkal sousedku.

"Pánko, to je překvapení, kde se tu berete?", kouká udiveně.

"Jdu si to vyzkoušet, vždyť každý měsíc platím popelnicové poplatky" a už, už jsem se chtěl zakabonit, když jsem si vzpomněl...

"Co vy to udělal s naším Máriem, od včerejška je jako vyměněný, prý jste mu domluvil", pokračuje sousedka.

"Trochu jsme si vyměnili názory, jsem rád, že drží slovo, antropó, kolik vy vlastně máte dítek?", táži se.

"Šest a sedmé je tady", ukazuje pyšně na své břišní partie a směje se na mě: "Ale sluší vám to náramně, vy přestal být bubákem, fakt frajer", pokračuje zvesela těhotná.

"Skáknu si koupit bramborový salát, ať aspoň symbolicky přivítám Ježíška, když jsem to slíbil vašemu mladému".

"Jen jděte", vybízí mě ona.

-----------------------------

Když se setmělo, chystal jsem koupený bramborový salát na talířek.

Náhle klepání na dveře. 

"Sousede, tady máte jeden kousek ryby k tomu bramborovému salátu", směje se sousedka a za jejími zády vykukuje Máriova hlava.

"Počkejte, Ježíšek tu nechal něco pro Mária, že splnil slib", jdu pro sladkůstku, kterou jsem dopoledne koupil v obchodě.

"Jéjda - zlaté koule, díky", křičí radostí Mário.

"Ano - Ferrero Rocher a přímo od Ježíška", doplnil jsem.

"Děkujeme a přejeme krásný Štědrý večer, sousede", podává mi ruku jeho maminka a odchází o patro výš.

"Držel jsem hubu, byl jsem hodný, pomohu ti uklidit bordel v bytě a ty už můžeš jít s tou Smrtkou nahoru za Ježíškem a žekni mu, ať k Máriovi chodí každý den", usmívá se lišácky klučík a podává mi ruku.

"Žádnou ženskou mi nenamlouvej, nikam nahoru se také hrabat nebudu, z výšek se mi dělá šoufl a z uklízení mám větší hrůzu než z krampusáků. Marš za maminkou, nebo ti Ježíšek už doopravdy dá kopačky!", s vypětím všech sil se snažím zachovat dekórum a výslovně si zakazuji, mračit se.

Vždyť je ještě pořád Štědrý den, štědrý nejen hmotně, ale hlavně štědrý na úsměvy a ty přece vůbec nic nestojí...