Opravdový gentleman

Jestli chcete příklad nějaké reklamní, ukázkové, milenecké dvojice, tak tady ho máte: Martin, student medicíny a jeho milá, Sára posluchačka oboru sociální práce a prevence. Vzhled a inteligence milenců téměř bezchybná.

Tihle dva spolu randili přes půl roku a jejich lásku jim kdekdo z vysokoškolských studentů záviděl.

Uhlazený Martin měl vždy vytříbené chování a k ženám se choval jako pravý gentleman. Podržel dveře, pomohl do kabátu a opovážím si říci, že byl schopný  nejen vypátrat ztracený dámský střevíček, ale rovněž ho vypucírovat, naleštit, nazout na sličnou nožku a ještě přídavkem políbit nártní kost dotyčné dámy.

Sára měla perfektní, vysportovanou postavu, obličej jak panenka, hřívu hustých vlasů. Na svém vzhledu jí mimořádně záleželo. Chtěla Martina, svého prince na bílém koni, patřičně reprezentovat. 

Ten osudný den slavili půlroční výročí. V mileneckém objetí se nad ránem vraceli olomouckými historickými uličkami.

Náhle, uprostřed chodníku, stál rozkročený mužík bez domova, s kalhotami napůl žerdi a s odhalenými orgány, které jasně ukazují mužský původ. Močil.

Podnapilého Martina to silně rozčílilo: "Prasáku, jak se to chováš!", začal řvát jako nepříčetný. "Rozbiju ti držku, hovado," pokračoval a dále následoval vodopád velmi sprostých slov. Rozohněný medik se k tomu všemu na houmlesáka vrhnul, začal ho mlátit  hlava nehlava.

Sára se snažila ze všech sil partnera zastavit, Martin jí však loktem odstrčil a vztekle bil a kopal bezdomovce.

"Martine, přestaň, lidi se přece nekopou", řve žalostně Sára.

"Ano, lidi se nekopou, jenže to není člověk, to je špína", křičí útočník.

Když se Martin unavil, usoudil, že by výchovná lekce mohla stačit, podívá se na Sáru vítězoslavným pohledem.

Ta v jeho očích spatří něco děsivého, přímo morbidního - koktejl nenávisti, pohrdání, pýchy a zvířecí lačnosti po krvi.

Martin si však s ledovým klidem utírá zašpiněné ruce do kapesníčku, zapálí cigáro a vydá se směrem k vysokoškolským kolejím.

"Přece ho tak nenecháš", křičí Sára, snaží se mobilem přivolat záchranku a prohlíží napadeného. "Krávo, nic nechápeš", odpoví jí Martin a přidá do kroku.

Nechává ty dva napospas právě probouzejícímu se novému dni....

-----------------------------------------------------------------------------

Patnáct  let uběhlo rychleji, než by se zdálo. Sára již osmým rokem pracuje v Berlíně, stará se o lidi bez domova. Její práce pro ni hodně znamená, zasvětila jí svůj soukromý život. Je stále bezdětná, sem tam se objeví nějaký přítel, který v zápětí zase zmizí. Důvod vždy stejný - pracovní přetížení partnerky.

Sára se také změnila vizuálně, již jí nezáleží tolik na vzhledu, není pro ni prioritní. Nosí dredy, přibylo nějaké to tetování, oblečení alternativní...

Seminář s mezinárodní účasti na téma "Pomoc lidem v nouzi" by si nenechala ujít. Jaké bylo její překvapení, když se za řečnickým pultíkem objevil Martin.

Perfektně vyžehlená košile, značkové kvádro, upravené vlasy  - hotový manekýn. Proslov v němčině o pomoci lidem bez domova měl rovněž dokonale připravený.

"Určitě se změnil, svíralo ho svědomí a rozhodnul se věnovat bezdomovectví na vědecké půdě", pomyslela si Sára a rozhodla se, že po ukončení semináře Martina vyhledá a zeptá se, jak se mu vede.

Přednášky probíhaly ve výškové budově, ve dvanáctém patře, jídelní bufetové pohoštění se nacházelo v přízemní foyer.

Sára má patnáctiminutové zpoždění, přetáhla obědovou pauzu, chce stihnout odpolední blok. Ostatní účastníci jsou již v přednáškovém sále ve dvanáctém poschodí.

Přidá do kroku, před ní se právě otevírá výtah.

Jenže jí prudce odstrčí ostrý loket, který česky zařve: "Uhni, špindíro".

Sára se dokola rozhlíží a uvidí jediného člověka - Martina, elegána zuřivě ťukajícího do mobilního aparátu, kterého právě pohlcují výtahové dveře.

"Kéž bys ho mohla sežrat, kreténa nelidského!" vysloví Sára nahlas prosbu výtahové kabince. Otočí se vzad a vyráží do terénu.

Nemá už chuť se účastnit odpolední části semináře a navíc se začíná stmívat a mrznout a to je čas zkontrolovat a pokud možno přesvědčit k přenocování v noclehárně nešťastné berlínské človíčky, kteří sice ztratili domov, ale mnozí mají ještě pořád srdce na svém místě....