Mrtvá na gynekologickém oddělení

Jelikož jsem byla několik let vdovou a zároveň důchodkyní, rozhodla jsem se k částečnému návratu do zaměstnaneckého poměru. Pracuji v jedné moderní výškové budově v devátém patře, kde se naplno věnuji účetnictví.

Mé místo je v otevřeném prostoru u velikánské proskleněné zdi. Popravdě řečeno - právě tohle mi dělalo největší problémy, nicméně zvykla jsem si.

Své práci rozumím, dokonce ji mám ráda i přesto, že dosti špatně vidím. Mé brýle by potřebovaly dioptrie o level vyšší, ale já jsem takzvaný ordinační ignorant. Když nemusím, vyhnu se lékaři na sto honů.

No a jak na smůlu, v přilehlé odnoži malého mrakodrapu je soukromá nemocnice a ještě k tomu mé "nejoblíbenější" gynekologické oddělení.

Náhle jsem si všimla nehybné ženy. Mnu si oči, odpočívám od počítačové práce a uvidím ji. Leží  strnule na bílé posteli v malé místnosti. Sem tam kolem ní projde zdravotní sestřička, ale jinak se nic neděje. Není napojena na žádné přístroje, jen leží a leží....

Stejná situace v pondělí, v úterý, ve středu....

Ve středu po práci to již nevydržím, vtrhnu na recepci nemocnice a starší muž, asi mého věku, na mě vyjeveně zírá.

"Chci zjistit vše o paní, ležící na pokoji, který se nachází naproti mé proskleněné kanceláře", vyhrknu.

Vytřeštěný recepční mi stále opakuje, že nemůže cizím osobám sdělovat cokoliv o zdravotním stavu pacientů a když naráží na moji urputnou neodbytnost, telefonicky se spojuje s patřičným oddělením.

Zanedlouho přichází muž v civilu, neučesané vlasy, košile napůl zastrčná v kalhotech, napůl trčící. Poslechne si mne, psychiatricky prohlíží a pak mi navrhne: "Tak se tedy půjdeme na tu zapomenutou podívat", vybídne mne.

"Omlouvám se za zdržování, mrzí mě to, zvlášť dnes, když je jeden výtah nefunkční", uctivě se klaní recepční.

"Však pan udržbář to hned spraví, lidský život je na prvním místě, ta žena tam od pondělka nehybně leží, rychle - jdeme!", zařvala jsem jako tygr a prstem nervózně pošťouchla udržbáře do zad.

"Prrrr, madam, jestli je stav pacientky od pondělka stejný, tak to nějakou minutku ještě vydrží", zasměje se správce budovy.

"To snad není možné, okamžitě mě zaveďte za někým erudovaným: lékařem či zdravotní sestřičkou", zuřím.

Brunátný recepční sotva popadá dech a něco nesrozumitelného koktá.

Následuji udržbáře, který mě vede lůžkovým oddělením až na inkriminovaný pokoj. Tam v převlékarně sester leží na takovém bílém lůžku figurína těhotné ženy.

"Holky, když vám ta nová praktická pomůcka spadne, tak jí zvedněte, nenechávejte jí v takové poloze, ani nevíte, co tím můžete způsobit", mrkne na mne můj mužský doprovod a výhružně hrozí nic nechápajícím sestřičkám.

"Promiňte, pane doktore", šeptají setřičky.

Stojím ve dveřích beze slov a jediné na co se vzmohu je, že omluvně ukazuji na své nebohé brýle.

"V pohodě", usměje se sympatický doktor a volá na recepci a prosí pana Lukáška, ať mi uvaří kávu či čaj na uklidnění.

Kávu jsem s vděkem vypila a tak se seznámila se svým budoucím manželem.

Nyní jsem Lukášková a když jsem nedávno musela řešit jisté gynekologické potíže, doporučil mi můj manžel právě onoho lékaře, vynikajícího odborníka.

A ten doktorský šprýmař mě po vkročení do ordinace přivítal tak, že uprostřed ordinace stála daná těhotná figurína.

"Tak paní Lukášková - určitě jste přišla proto, že se pan Lukášek snažil. Mám ji tady na vás nachystanou, abychom si vysvětlili, co všechno vás v novém stavu čeká", rozesmál se nahlas.

Urazit jsem se nemohla, jen krčila rameny.

"A ještě něco, jaké je vlastně vaše křestní jméno?" ptá se povedený doktůrek. "Apolena, těší mě", podávám rozesmátému zdravotníkovi ruku.

"Mě také a figurínu těší snad ještě víc, od nynějška jménem Apolena, na vaši počest. Děvčata, pojďte Apolenu postavit na své místo, zdůrazňuji postavit a ne položit, ať nemáme oplétačky s kriminálkou", volá na sestřičky.

Tentokrát mě stud pálil více než pomyšlení na plánovanou operaci.

Avšak vše nakonec dobře dopadlo, pan doktor mě skvěle odoperoval.

A figurína Apolena? Doma si s manželem děláme legraci, že tohle je vlastně naše společné dítě.

A ne jen tak ledajaké, Apolena Lukášková, zázračné dítě, které z nás udělalo rodiče a prarodiče zároveň...............

 

 

 

 

Autor: Irena Bátrlová | čtvrtek 11.8.2022 7:00 | karma článku: 23,58 | přečteno: 1129x
  • Další články autora

Irena Bátrlová

Nedokonalá každým coulem

Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.

18.4.2024 v 5:25 | Karma: 12,92 | Přečteno: 362x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sexy nález

Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....

16.4.2024 v 5:25 | Karma: 15,74 | Přečteno: 639x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní

Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.

23.3.2024 v 20:05 | Karma: 16,63 | Přečteno: 557x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bronzová kráska

Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....

17.3.2024 v 19:25 | Karma: 13,59 | Přečteno: 178x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sundala kabát a .....

Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.

9.3.2024 v 12:25 | Karma: 30,43 | Přečteno: 890x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Plnovous v koktejlkách

František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.

2.3.2024 v 12:52 | Karma: 17,85 | Přečteno: 457x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Rozkazy prsaté zákaznice

Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.

26.2.2024 v 18:52 | Karma: 24,38 | Přečteno: 934x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Likvidátor škodné

Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.

18.2.2024 v 17:52 | Karma: 15,10 | Přečteno: 297x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Lasicovitá

Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.

11.2.2024 v 18:25 | Karma: 16,30 | Přečteno: 357x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bruno a čínské turistky

Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.

4.2.2024 v 17:52 | Karma: 19,23 | Přečteno: 418x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Utajovaný šluk

Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.

20.1.2024 v 12:52 | Karma: 20,10 | Přečteno: 479x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Díky, že jsi mě vyslechlo!

Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.

13.1.2024 v 18:52 | Karma: 17,57 | Přečteno: 324x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sólo pro Frídu

"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.

10.1.2024 v 19:25 | Karma: 16,98 | Přečteno: 352x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Adié Hikikomori!

Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....

3.1.2024 v 19:25 | Karma: 18,30 | Přečteno: 467x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Workoholik

"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.

17.12.2023 v 18:25 | Karma: 18,07 | Přečteno: 357x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Panenka a pět medvědů

Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.

12.12.2023 v 18:25 | Karma: 21,22 | Přečteno: 505x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sněhurko, vstávej!

Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.

9.12.2023 v 12:05 | Karma: 17,18 | Přečteno: 343x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Ježíšek chodí po špičkách

"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.

3.12.2023 v 18:12 | Karma: 16,78 | Přečteno: 240x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Příšera z metra

Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.

27.11.2023 v 13:52 | Karma: 12,61 | Přečteno: 273x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Nadpozemská láska

Sešli se dva divňouši uprostřed masy pubertálních spolužáků. Dva, kteří nikdy nezapadli do mozaiky, pouze a jen klučičí, třídy jedné stavební průmyslovky. Dva, jenž stáli na okraji třídního dění, dva, o které vlastně nikdo nestál.

12.11.2023 v 18:52 | Karma: 17,24 | Přečteno: 367x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 247
  • Celková karma 18,39
  • Průměrná čtenost 585x
Poslední dobou se snažím vrátit ke psaní, které mě provázelo na cestě náctiletým životem.Dává mi pocit síly a energie, kterou potřebuji při výchově svých tří synů.

Seznam rubrik