Je to hotový nezmar! Luští jakékoliv křížovky, nevyhýbá se ani těm pro nejmenší mrňata. Tipuje počty nejrůznějších předmětů vměstnaných do pidikufrů či nákladních aut. Nevyhýbá se ani jobovkám typu přesným odhadům velkého množství živočichů v akváriích, teráriích či zvířecích útulků. Párkrát se zúčastnil i hubnoucí výzvy pro pány a dámy v nejlepších letech. Sbírá a vystřihuje kupónky ze spotřebních obalů, lepí samolepky do tabulek a poté kupuje věci, které sice nepotřebuje, ale je na nich zdařilá sleva.
Jeho výhry však mají nevalný charakter, např. v Účtenkovce ukořistil dvakrát stokorunu a v tajenkové soutěži vyhrál knihu: "Jak být dokonalou hospodyňkou", kterou podaroval kolegyni Blažence k Mazinárodnímu dni žen, na kterou hází oko již několikátou sezónu. Ovšem stále byzvýsledně.
Jednoho krásného jarního dne měla společnost, jejíž zaměstnancem je i Bořivoj, firemní večírek k desátému založení firmy.
A světe div se, první místo ukořistil právě Bořivoj. Podlomila se mu kolena, když uslyšel tu skvělou zprávu. Jeho zpocená dlaň se na chvíli přilepila na tu šéfovou, ale radost z výhry převážila několikanásobně tento trapas.
Rozklepanou pravačkou rozbalil obálku a s vykulenýma očima četl název poukazu: "Let balónem pro dva zaměstnance s pohoštěním". Papírovým kapesníkem si utřel zpocené čelo, které se mu znovu orosilo při pomyšlení, že nesnáší výšky. Krůpěje potu však mu z čela začaly o něro radostněji stříkat, když se mu vybavilo, že může konečně pozval platonickou lásku Blaženku na rande.
Den D nastal. Přítomno bylo hlavní vedení hypermarketu, regionální televize a balón s firemním logem. Mikrofón přímo u úst nervózního Bořivoje setrval přesně jednu minutu a devět sekund. Ten zakoktal: "Tě.....těším se" a už nastupoval s Blážou do připraveného proutěného koše.
Zde na ně čekal koordinátor letu. Blažena se lascivně usmívala a omluvně krčila rameny, když se přísný technik zamračil na tašku na kolečkách, se kterou se tlačila do útrob létajícího balónu. Na vysvětlenou jen dodala, že tam má schované teplé oblečení, kdyby se při letu ochladilo.
Bořivoji začalo býti špatně hned při vzletu. Držel si křečovitě na obličeji papírový kapesník a dovolil si kleknout a dát ruce do dlaní.
Bláža si let užívala, pořídila nespočet selfíček a poté se hodlala věnovati balení připraveného rautu do své příruční tašky na kolečkách, nevynechala ani připravené šampíčko na připití.
Koordinátor letu nad tímto faux pas kroutil nevěřícně hlavou, Bláža však na to nedbala. Za prvé se jí nelíbil a za druhé má doma metrákového přítele, který jí za vydatnou večeři vášnivým způsobem poděkuje.
Bořivoj počítal sekundy do přistání. Už, už chtěl obsah svého žaludku pustit z výšin ven, ale přítomnost Bláži mu to nejen nedovolila, ale její nechápavý pohled zahnal vždy to, co bylo již na cestě hrdlem, zpět do žaludku.
Co se dělo po přistání netřeba komentovat. Bořivoj běžel směr lesní porost. Koordinátor letu se věnoval srolování tohoto vzdušného dopravního prostředku.
A Blažena? Ta si to přímo blaženě mašírovala s taškou na kolečkách směr sídlištní pelech jednoho svalnatého sňatkového podvodníčka.