"Já se na tebe tolik těšila, miláčku...."

Bum,prásk,plesk! Soňa vší silou vrazila svůj staromódní kufr do boubelatého pozadí něžnější polovičky líbající se dvojice. Postarší milenci předváděli všem budoucím pasažérům, že jejich láska je stále vášnivá a plamenná.

Majitelka postiženého korpulentního zadku zachroptěla, zasyčela, zapištěla něco ve smyslu: "Dávej pozo, nekňubo" a s pohrdavým úšklebkem naznačila nebohé Soně, jaký to provedla neodpustitelný hřích.

Soňa se omlouvala a omlouvala, až jí ruměnec studu skočil do provinilých úst. S takovýmto zločinným knedlíkem v krku se nejen špatně polyká, ale také to člověka totálně vysuší. Soňa měla pocit, jakoby jí v krku uvíznul dětský zásyp.

Zato Leopardice se s odpovědí neobtěžovala. Nenasytně se vrhla na, o hlavu menší, pánský, úlovek.

Hříšnice Soňa nacpala svůj objemný kufr do prostoru určeného zavazadlům nejrůznějších tvarů a velikostí a pokorně se šla usadit na místo, jež jí určovala zakoupená místenka.  Vnitřek autobusu se pomalu začal zaplňovat. Soni se vrátila dobrá nálada. Seděla u okénka a místo vedle ní bylo stále prázdné.

Jenže ouha - ke vší hrůze a smůle si k ní přisedla známá, Soňou poškozená, persona v leopardím kožichu. Svým pozadím přicvakla i část jejich kalhot, což bylo Soni velmi nepříjemné, ale ona je přece za všech okolnost slušná a uctivá.

Dáma si vyslékla kožich a vyprsila na všechny strany své bujné přednosti. Muž sedící přes uličku byl tímto gestem tak ohromen, že přestal odpovídat na otázky své drahé polovičky. Ta nahlas natruc mlaskla a Leopardice se naoplátku vyzívavě a hlučně uchechtla.

Soňa otevřela svoji právě rozečtenou knihu. Dámský kožich zase vytáhl svoji kosmetickou taštičku a přepudroval si tváře a potom dekolt, kterému věnoval daleko více času než svému obličeji. Když  leopardí borka pomalu proklepávala pudrovou houbičkou své poprsí, pravé neposedné ňadro se vzbouřilo a málem vyskočilo z příliš těsné podprsenky. Pán naproti, který si poprvé kousnul do smaženého řízku, se zakuckal. Jeho přísná manželka mu s chutí vrazila mohutnou herdu do zad.

Soňa stále četla. Náhle uslyšela dotaz k ní směřující: "Co to čtete?" Zvedla hlavu a uviděla tvář své "zraněné" spolucestující. Ta nečekala na odpověď: "Tyhle detektivky znám, on vrah - ona oběť, přesně jako u mě doma" a rukou si koketně prohrábla naondulované vlasy. "Představte si, přijdu domů, zakoupnu o rozházené boty v předsíni, spadnu hubou přímo na smradlavé, neuklizené ponožky. Umíte si představit, jak smrdí třídenní nošené ponožky?" koulí očima na Soňu. Ta zavrtí hlavou. "Tak smíchejte kravský trus, močůvku a nakonec hoďte do té sračky zkažené vejce", pokračuje baculatá dáma. Soňa se začíná stydět, jednak za sprostá slova a jednak za hlučnou žoviálnost téhle sebestředné "hérečky".

Jenže boubelatá samice se nechystá v monologu končit: "Tak vstanu z té prokleté podlahy, jdu ty smradlavé fusky dát do pračky, tam najdu plesnivé prádlo, které se tam válí od mého odjezdu na služební cestu, dokážete si představit, jak páchne plesnivé prádlo?", otočí se k Soni a ta vehementně přikyvuje. "Na balkóně zjistím, že mám v květináčích slaměnky a z kuchyně řve břichoun, že má hlad. Nechám to prádlo v koši, vyběhnu do nejbližší večerky a začnu klohnit nějakou rychlovku. Až je pokrm hotový, jdu dověsit prádlo a slyším, že se to nedá žrát, proč servíruji tyhle blujance", mele a mele korpulentní autobusová sousedka.

Soňa si již udělala o téhle mluvící borce obrázek, jede z lovu, líbala se s milencem, na manžela se tedy netěší, pomlouvá ho, soptí a pomyslně na něho hází lávové kameny.

Jenže Soňu její vyprávění vůbec nezajímá, chce si číst nebo se v klidu dívat z autobusového okénka.

"Víte, jak já toho svého uzurpátora nazývám", neuctivě štípne Soňu do lokte. Ta náhle uslyší vibrovat mobil v rudé značkové kabelce, umístěné na klíně své  lamentující kolegyně. Ztěžka ze sebe vykoktá "Mo..mobil, zvoní vám mobil". Leopardí žena zvedne obočí a už chňapá do kabelky. "Ahoj Jaruš, fajn že voláš, služebka byla parádní, však ti popovídám, ale jak já se netěším domů. Otevřu dveře, zakopnu a tlamou rovnou do smradlavých ponožek......

Všechny další věty Soňa víceméně zná, jak ona je té neznámé Jaruš vděčna, jak ráda by jí za svoje vysvobození vyslovila velké poděkování.

Do konce jízdy má tedy Soňa klid, nestoudnice se věnuje mobilnímu aparátu. Její monolog graduje vždy, když o ní pohledem zavadí chlapík odnaproti. Ten slastně popíjí pivo z plechovky a sem tam na bujné poprsí mrkne. Bodejť by ne, když jeho manželku ukolébal spánek a ona s otevřenou pusou dokořán nedistingovaně nahlas chrápe.

Autobus je konečně v cíli, monumentální ženština se chvatně telefonicky loučí s Jaruš a jako první vybíhá z autobusu. Vrhá se do náručí elegantního, štíhlého, muže s velkou kyticí "Jak já se na tebe těšila, miláčku......." A líbací scéna se opakuje. Tahle paní neumí nic dělat originálně, pomyslí si Soňa a vytahuje těžký kufr se zavazadlového prostoru.

Za jejími zády je slyšet příjemný mužský hlas: "Celý byt jsem uklidil, prádlo pověsil, kytky zaléval a oběd, až přijdeme domů, ohřeji, snad ti bude chutnat, milá Vlastičko".

Soňa táhne svůj těžký kufr k domovu svých starých nemocných rodičů. V duchu si  přehrává, co jí čeká tento víkend. Po příchodu zakopne o rozházené věci, posbírá ponožky a další špinavé prádlo, vytáhne z kufru čisté prádlo, půjde nakoupit, navaří oběd.....

 

 

Autor: Irena Bátrlová | středa 24.11.2021 19:15 | karma článku: 19,36 | přečteno: 682x
  • Další články autora

Irena Bátrlová

Sexy nález

Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....

16.4.2024 v 5:25 | Karma: 13,71 | Přečteno: 483x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní

Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.

23.3.2024 v 20:05 | Karma: 15,64 | Přečteno: 545x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bronzová kráska

Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....

17.3.2024 v 19:25 | Karma: 13,29 | Přečteno: 174x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sundala kabát a .....

Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.

9.3.2024 v 12:25 | Karma: 30,34 | Přečteno: 877x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Plnovous v koktejlkách

František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.

2.3.2024 v 12:52 | Karma: 17,63 | Přečteno: 452x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Rozkazy prsaté zákaznice

Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.

26.2.2024 v 18:52 | Karma: 24,09 | Přečteno: 928x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Likvidátor škodné

Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.

18.2.2024 v 17:52 | Karma: 15,10 | Přečteno: 295x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Lasicovitá

Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.

11.2.2024 v 18:25 | Karma: 16,29 | Přečteno: 356x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bruno a čínské turistky

Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.

4.2.2024 v 17:52 | Karma: 19,22 | Přečteno: 413x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Utajovaný šluk

Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.

20.1.2024 v 12:52 | Karma: 20,10 | Přečteno: 476x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Díky, že jsi mě vyslechlo!

Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.

13.1.2024 v 18:52 | Karma: 17,78 | Přečteno: 323x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sólo pro Frídu

"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.

10.1.2024 v 19:25 | Karma: 16,97 | Přečteno: 350x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Adié Hikikomori!

Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....

3.1.2024 v 19:25 | Karma: 18,29 | Přečteno: 466x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Workoholik

"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.

17.12.2023 v 18:25 | Karma: 18,07 | Přečteno: 357x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Panenka a pět medvědů

Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.

12.12.2023 v 18:25 | Karma: 21,22 | Přečteno: 505x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sněhurko, vstávej!

Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.

9.12.2023 v 12:05 | Karma: 17,18 | Přečteno: 343x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Ježíšek chodí po špičkách

"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.

3.12.2023 v 18:12 | Karma: 16,78 | Přečteno: 240x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Příšera z metra

Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.

27.11.2023 v 13:52 | Karma: 12,61 | Přečteno: 273x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Nadpozemská láska

Sešli se dva divňouši uprostřed masy pubertálních spolužáků. Dva, kteří nikdy nezapadli do mozaiky, pouze a jen klučičí, třídy jedné stavební průmyslovky. Dva, jenž stáli na okraji třídního dění, dva, o které vlastně nikdo nestál.

12.11.2023 v 18:52 | Karma: 17,24 | Přečteno: 366x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Vítejte lidi v pekle!

Bohouš vleče na zádech těžkou károvanou tašku, kterou sotva drží v pravé ruce, neboť levou rukou si razí cestu davem vystupujících z metra. Pasažéři na jeho manévr nadávají, ale Bohouš zůstává svůj.

4.11.2023 v 9:52 | Karma: 18,06 | Přečteno: 451x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 246
  • Celková karma 18,54
  • Průměrná čtenost 587x
Poslední dobou se snažím vrátit ke psaní, které mě provázelo na cestě náctiletým životem.Dává mi pocit síly a energie, kterou potřebuji při výchově svých tří synů.

Seznam rubrik