Tajemství smutných očí
Jednalo se o garsonku, lépe řečeno temný přízemní brloh, ve starém činžovním domě.
Nevadilo mi to, neboť jsem se zde zdržoval pouze nezbytně nutnou dobu, jež postačilo mému mladému tělu ke spánku. Vždyť doba devadesátých let nabízela studentům tolik netušených a nových možností!
Starý činžovní dům byl poněkud strašidelný, spousta zákoutí, sklepních místností, výklenků. Samozřejmě, že jsem všechny místnosti v baráku neznal a snad ani poznat nechtěl. Ostatní nájemníci mi také nic neříkali, protože jsem zde nemínil natrvalo zakotvit.
Do jisté doby mě situace v domě nějak nevzrušovala. Avšak jednu podzimní noc se jakoby něco změnilo. Z bytu nade mnou se celou noc ozýval žalostný vzlykot a sípot nějakého nebožáka.
Bolestné zkuhýkání přibývalo na intenzitě a já se proto vyburcoval k činu. Zazvonil jsem v oblečku, který se jen při velké fantazii podobal pyžamu, na hodně zastaralý zvonek bytu o patro výše. Nikdo neotvíral. Začal jsem tedy bušit na dveře a vyhrožovat zavoláním policie nebo záchranky. Ta druhá vyhrůžka naštěstí zabrala.
Dveře zaskřípaly a za nimi stála shrbená postavička starého člověka s vykulenýma smutnýma očima. Tvář, zkroucená do bolestné grimasy, měla bílou barvu jako právě vymalovaná stěna.
"Stalo se vám něco?", opatrně jsem se začal tázat bez pozdravu. Zvláštní stvoření rozsvítilo jediné světlo ve své tmavé předsíni a já hleděl do vybledlých modrých kukadel, které se mi navždy vryly do mysli. Tyhle oči byly tak smutné, že smutnější jsem nikdy neviděl. V nich jakoby se zrcadlila bolest, trápení a celoživotní zklamání.
"Nevolejte záchranku, nesnáším doktory a nemocnice, dostanu se z toho, nic to není!", zachrčela ta prapodivná osůbka a já si uvědomil, že vlastně není podle vizáže poznat, zda se jedná o staříka či stařenku.
"Tak to mám veliké štěstí, že nejsem ještě hotový doktor, jsem stále studující medik a raději se na vás podívám", snažil jsem se odlehčit náš hovor.
"Nepotřebuji vaši pomoc, jděte spát...", snažila se být rezolutně přísná shrbená osoba, ale poté se rozkašlala tak, že se již nebyla schopna ubránit mému popadnutí za kostlivou paži a dovedení k první volné židli v bytě.
"Jmenuji se Vítek Tepna, docela dobré jméno pro budoucího doktora", představil jsem se a opatrně posadil stařičkou postavičku na židli. Ta stále kašlala a z posledních sil se snažila zabránit vyšetření. "Jestli na mě sáhnete, pokoušu vás, zuby mám stále nasazené...", s příšernou grimasou se nahlas pokoušela ječet.
"Dobře, ani se vás nedotknu", souhlasil jsem rezignovaně. "Ale na první pohled to vypadá na začínající zápal plic, pokud nezahájíme léčbu, jste zítra v nemocnici na totata..."
"Víte, mám nepříjemnou kožní nemoc, když na mě sáhnete, začne kůže odpadávat. a také jsme nikdy nebyla v nemocnici...", pokoušela se o vysvětlení neznámá paní, poté co se jí podařilo kašel aspoň na chvíli zastavit.
Dalo mi velké úsilí maskovat překvapivé zjištění, že se jedná o ženu. Podle některých fyzických znaků bych si tipoval spíše muže, ale na druhé straně staří nemocní lidé o sebe nemohou až tak důkladně pečovat....
Ze své garsonky jsem tedy přinesl nějaké léky, zbytek jsem obstaral v lékárně a na druhý den ve dveřích podal své tajuplné pacientce.
Když jsem šel nemocnou sousedku, paní Leopoldu Vítovou, k tomuto jménu jsem se prolouskal při delším luštění starodávné vizitky, navštívit, narazil jsem přímo před jejími dveřmi na místní domovní FBI informátorku.
"Tak jste se té chudery ujal", vyzvídala. "Víte, je to hotový chudák, zůstala svobodná, bezdětná, vždyť kdo by ji chtěl, když vypadá jako chlap...", mlela jako kafomlejnek.
"Promiňte, mám naspěch", snažil jsem se vymanit ze spáru jedovaté ženštiny. "Chápu, chápu...." , mrkla na mě drbna a já mohl konečně zmáčknout zvonek paní Vítové.
Ta však už neotevřela.
Podle šramotu uvnitř bytu jsem poznal, že se vyléčila. Od té doby jsem jí nepotkal.
------------------------------------------------------------------
Čas běžel a já se jako zázrakem dostal do dalšího ročníku studia a byl přijat na studentské koleje a tak jsem se přestěhoval vstříc večírkům a mejdanům přímo v jámě lvové.
Ve vyšších ročnících medicíny nás čekalo obávané povinné laboratorní cvičení na oddělení patologie. I já jsem se tomuhle oddělení snažil vyhnout. Ale v rámci studia prostě není zbytí.
V ten krásný májový čas padla karta na naši skupinku mediků.
Školící docent se tvářil záhadně: "Ukáži vám nyní anatomickou zvláštnost - stará žena, která nedávno umřela, měla obojetné pohlavní znaky." a odkryl plachtu.
"Kolego Vítů, jste nějaký bledý", slyším za svými zády.
"Pane profesore, prosím, to není žádná zvláštnost, ale jedno velké lidské neštěstí s těma nejsmutnějšíma očima na světě", podíval jsem se zkroušeně do tváře docenta.
Naše oči se střetly a my souhlasně pokývali hlavami. Pan docent pohotově zakryl plachtou mrtvé tělo a naši skupinu rozpustil.
A já si uvědomil tu sílu lidského rozměru, která nás provází na cestě životem a dal si slib, že se budu snažit přistupovat ke každému ze svých budoucích pacientů s citem a pochopením.
Irena Bátrlová
Podáš zub a sežere ti celý chrup
„Nejste se zubem spokojená?“, ozve se na druhém konci mobilního přístroje a je poznat, že neznámý ženský hlas již ubral na líbeznosti.
Irena Bátrlová
Nejkulaťoulinkatější
Vendelína uklízí ve škole, dříve učila, nyní uklízí. V této škole se vyskytují celkem čtyři koordinátoři čistoty a pořádku.
Irena Bátrlová
Když Barbína promluví
Až po třetím telefonickém vyzvánění se ozvalo přeslazené: „Haló, kdo prosím?“. „Jsem nějaká Vendelína a našla jsem vaši fotografii válet se u hřbitovních kontejnérů, možná nedopatřením jste vypadla...“
Irena Bátrlová
Nedokonalá každým coulem
Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.
Irena Bátrlová
Sexy nález
Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 250
- Celková karma 16,75
- Průměrná čtenost 577x