Počítačový maniak
Kolem jeho pracovního počítačového místa rostla hromada odpadků. Byl líný zvednou se a zanést je do odpadkového koše. Dcera, místo aby Járu pokárala, čekala, až jí bylo dovoleno vkročit do vnukova pokojíčku, tam sesbírala obaly a prázdné láhve a exportovala je do patřičných míst.
V tomto stavu jsem přebíral péči o Jarouška.
"Ahoj", přivítal jsem vnuka. Ani se neohlédl, na půl pusy procedil: "Kdy bude oběd?" "V kolik hodin by měl, podle vašeho veličenstva, být na stole?", snažil jsem se vtipkovat.
"Ve dvanáct mi to, dědo, k počítači naservíruj!", odpověděl a jeho prsty křečovitě svíraly černou plastovou počítačovou myš.
"Ty nebudeš jíst se mnou v kuchyni?", údivem jsem zvedl obočí. "Dědo, asi sis nevšimnul, že jsi v 21.století", důležitým mutujícím hlasem mi dával najevo, že jsem mimo současné dění.
"Já ti nikde jinde, Járo, jídlo nosit nebudu , já ne, s tím nepočítej...", uraženě jsme třísknul dveřmi jeho pokojíku.
Další dvě hodiny nikdo z dětského pokojíku nevyšel, ani nešel dovnitř. Jára jen hlučně komunikoval s online kamarády a některé jeho vulgární hlášky jsem slyšel ve svém, již dosti dlouhém životě, poprvé.
"Musím vyvenčit Pepinu", opatrně otevírám dveře pokojíku. "A ten oběd?", vyštěkne místo Pepiny Járinek. "Nějak si poradíš", odpovídám bez náznaku empatie.
Při venčení jezevčice a po sesbírání jejího trusu do sáčku, mě to napadlo. Ten igelitový pytlík s nevábným obsahem využiji.
Po příchodu do bytu jsem zaregistroval, že hromada odpadků u počítače se zvětšila. Jára se zařídil po svém.
Ohřál jsem tedy v mikrovlnce, dcerou navařený, oběd a šel pozvat vnuka. "Už jsem jedl, dědo, nemám čas.....", houkl na mě rozčílený Jára. Přiblížil jsem se k monitoru a uviděl shořet nějakou fantasmagorickou příšeru.
"Rušíš, dědo, podívej, co se stalo!", řve nepříčetný vnuk. "Co se stalo, co se stalo, jedna potvora vybuchla, stejně není opravdická", odpovídám klidně. "Ničemu nerozumíš, běž!" mlátí Jára vší silou do ubohé myši a s ní o pracovní stůl.
Tak jsem si šel dát oběd, ale ještě než jsem zasednul ke stolu, nenápadně a velmi tiše jsem otevřel dveře pokojíčku a hodil jsem tam sáček s psím exkrementem.
Když jsem luštil už druhou křížovku, tak se to stalo. Šílená rána a hlasité volání: "Pomoooóc!" Tryskově jsem běžel do pokojíku. Na zemi se válel Jára, noha mu podklouzla na igelitovém pytlíku. "Dědo, to snad není pravda, kde se vzalo to hovno.............." , následovala celá řada pro mě nesrozumitelných nadávek. Obličej Járy vystřídal snad všechny základní barvy a ustálil se na nesympatickém šklebu.
"Bingo! Jsem rád, že to ještě poznáš a vidíš, rozkuchaná příšera s vnitřnostmi všude kolem ti nevadí a jedno psí hovínko tě vykolejí?"
"Fuj - strašně to smrdí, udělej s tím něco, dědo".
"Neudělám, jsem starý a celé tělo mě bolí, zvu tě do kuchyně na partičku karet".
Tak jsme si s Járou zahráli mariáš. Než přišla dcera, seděl způsobně v kuchyni a mastil se mnou karty, neboť se bál strčit nos do svého pokojíčku.
A kdo myslíte, že to od mojí dcery Bohunky schytal? Samozřejmě že já. Prý nemám rozum, chudák Jára, jaké z toho bude mít následky.
No jeden skutečně měl - konečně si dal se svým dědou karetní partičku a prohrál!
Irena Bátrlová
Nedokonalá každým coulem
Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.
Irena Bátrlová
Sexy nález
Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....
Irena Bátrlová
Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní
Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.
Irena Bátrlová
Bronzová kráska
Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....
Irena Bátrlová
Sundala kabát a .....
Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.
Irena Bátrlová
Plnovous v koktejlkách
František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.
Irena Bátrlová
Rozkazy prsaté zákaznice
Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.
Irena Bátrlová
Likvidátor škodné
Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.
Irena Bátrlová
Lasicovitá
Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.
Irena Bátrlová
Bruno a čínské turistky
Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.
Irena Bátrlová
Utajovaný šluk
Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.
Irena Bátrlová
Díky, že jsi mě vyslechlo!
Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.
Irena Bátrlová
Sólo pro Frídu
"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.
Irena Bátrlová
Adié Hikikomori!
Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....
Irena Bátrlová
Workoholik
"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.
Irena Bátrlová
Panenka a pět medvědů
Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.
Irena Bátrlová
Sněhurko, vstávej!
Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.
Irena Bátrlová
Ježíšek chodí po špičkách
"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.
Irena Bátrlová
Příšera z metra
Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.
Irena Bátrlová
Nadpozemská láska
Sešli se dva divňouši uprostřed masy pubertálních spolužáků. Dva, kteří nikdy nezapadli do mozaiky, pouze a jen klučičí, třídy jedné stavební průmyslovky. Dva, jenž stáli na okraji třídního dění, dva, o které vlastně nikdo nestál.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 247
- Celková karma 18,39
- Průměrná čtenost 585x