Štamgastův chlupatý nález

Ivan pije hodně a pije rád. Vysloužil si za své pravidelné návštěvy jedné blízké hospůdky zasloužilé  místo  v čestném rohu u stolu štamgastů. Zdědil ho po jistém Kropáčkovi, který se z daného lokálu přesunul rovnou do nebeské krčmy

Restaurace "U rozzuřeného psa" se stala Ivanovým druhým domovem. Nachází se v ní každý den ve stejnou dobu. Přesně ve 20:00 sahá jeho ruka na kliku vedoucí do lokálu. Je to rituál, na který velmi dbá. Vždy zkontroluje čas, aby jeho horní končetina byla umístěna na vchodové klice v inkriminovaný čas. To mu přináší štěstí.

Před měsícem jako vždy vycházel ze svého přízemního bytu, když na chodbě potkal sousedku, paní Šebestovou, upravenou, atraktivní, rozvedenou dámu, věkem čerstvě překračující padesátku. Jistou dobu měl pocit, že ona k němu chová příznivou náklonnost. Byla totiž jediná, která se s ním v domě zastavila a prohodila pár slov.

Paní Šebestová se lehce usměje, zato stvoření, které drží v náručí, začne krabatit tlamu, cenit zuby, vrčet a chraplavě štěkat. Od té doby, co si sousedka pořídila ratlíka snad srnčí rasy, Ivan se oběma obloukem vyhýbá. Nesnáší psy. Ivan slušně odpoví na pozdrav, což čoklíka vyprovokuje k až fanatickému štěkotu, jeho sliny stříkají všude kolem, schytá to nejen Ivanův fešácký kabát, ale také obě sklíčka brýlí. "Jednou se určitě obsypu neštovicemi z té vaší příšery!", rozezleně zvyšuje hlas na Šebestovou. "Oldřišek nesnáší alkoholový zápach", podotkne na vysvětlenou tiše sousedka. "A já nesnáším toho vašeho Oldřiška, navštivte s ním psychiatra, ať se z toho zápachu nepo......".  "To jste nemusel", uraženě odchází dáma.

Ano, Ivan si dal před odchodem do pivnice  jedno pivko na kuráž, ale že by tím psa vyprovokoval k nepříčetnosti, to je i pro Ivana dosti silná káva. Cestou si pochvaluje svůj bystrý rozum i předvídavost, že nezahájil se Šebestovou námluvy, teď by  jistojistě suploval vodítko nesympatického psího skrčka. 

                                                     ----------------------------------------------------------

Ivan už už sahá na hospodskou kliku, když si vzpomene zkontrolovat čas, je přesně dvacet hodin a tři minuty. Rozrušením se mu orosí čelo. V duchu počastuje Oldřicha velmi vulgárními výrazy. Ale už je na stole první pivo a kolem půl deváté začínají přicházet ostatní štamgasti a Ivan s nimi doplní svých pět piv o tři štamprličky. Rozmluví se a povykládá všem přítomným dnešní příhodu se Šebestovou, což u všech přísedících vyvolává soustrastné přikyvování, od takové ženské s výše jmenovanou štěkající šeredou je třeba držet se co nejdále.

Po sedmém pivku se mluvná nálada Ivana jako kouzlem vypaří. Všimnul si totiž, že výčepní nenalévá správnou míru, chytl ho amok a nahlas slovně napadá starého hospodského. "Nech to být", radí mu všichni, ale Ivan je z nezájmu čepujícího řešit své provinění  tak rozladěn, že se chce prát. Nakonec je jakýmsi dobrodějem vyhozen ven z putyky.

Vrávoravým krokem a s hlasitými výkřiky se potácí směrem domů. Jeho cesta je však přerušena černou velkou plastovou nádobou smíšeného odpadu, která stojí uprostřed chodníku. Ivanovi se zdá, že se mu kňučivým zvukem posmívá. "Drž hubu, nebo se neudržím", postaví se před ní, zvuk však  neustává. Ivan se do nešťastnice pouští, kope jí nohama, rukama do ni vší silou buší, dokonce jí vezme do pověstné "kravaty". Protivnice vzdává boj, poraženě se sune k zemi a její obsah se vysype na ulici. Kňourání však nepřestává. Ivan spatří válet se v odpadcích malé bílé chlupaté klubíčko. Zvedne ho a pod pouliční lampou zjistí, že se jedná o štěně. Chce ihned vrátit malého tvora zpět do popelnice, když se jejich oči setkají. Mlčky si povídají, mlčky nacházejí souznění.

Poté Ivan zabalí maličkého do kabátu a v náručí ho přinese domů. Vzorně se o něho začne starat, nevadí mu ani to, že má ve své milované hospůdce několikátou absenci. Párkrát se pokoušel do své pivní oblíbenkyně odejít, ale  pejsek  vždy tak žalostně štěkal, až z toho Ivana rozbolelo srdce.

Dokonce to dopracoval tak daleko, že si potají otevírá pivní láhve. Za přítomnosti svého psího kamaráda nemůže, toho totiž zachvátí přímo nervový atak a je schopen cholerickou  hlučností probudit celý barák. Ivanovi tudíž nezbývá nic jiného než si dopřávat pivní mok až po usnutí věrného psího společníka.

                                                  ----------------------------------------------

Před týdnem se vypravil  Ivan  na své první venčení s vodítkem.  Před svým bytovým kumbálkem potkal sousedku s Oldřichem. "Jé ten je krásný, teda, to bych do vás neřekla, pane Ivane", mile se usměje a pokračuje zvědavě:  "A jak se psíček jmenuje?". Ivan si uvědomí, že pes ještě nemá jméno a v rychlosti ze sebe vystřelí: "Šebesta, jmenuje se Šebesta". "A já jsem Zuzana", mrkne na Ivana sousedka a Ivan má dojem, že se v jejím oku zablýsknul milostný příslib.

 

Autor: Irena Bátrlová | středa 28.10.2020 11:30 | karma článku: 20,86 | přečteno: 507x
  • Další články autora

Irena Bátrlová

Když Barbína promluví

Až po třetím telefonickém vyzvánění se ozvalo přeslazené: „Haló, kdo prosím?“. „Jsem nějaká Vendelína a našla jsem vaši fotografii válet se u hřbitovních kontejnérů, možná nedopatřením jste vypadla...“

20.4.2024 v 5:25 | Karma: 9,45 | Přečteno: 363x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Nedokonalá každým coulem

Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.

18.4.2024 v 5:25 | Karma: 13,03 | Přečteno: 415x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sexy nález

Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....

16.4.2024 v 5:25 | Karma: 15,75 | Přečteno: 650x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní

Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.

23.3.2024 v 20:05 | Karma: 16,63 | Přečteno: 560x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bronzová kráska

Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....

17.3.2024 v 19:25 | Karma: 13,59 | Přečteno: 179x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sundala kabát a .....

Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.

9.3.2024 v 12:25 | Karma: 30,43 | Přečteno: 892x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Plnovous v koktejlkách

František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.

2.3.2024 v 12:52 | Karma: 17,85 | Přečteno: 458x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Rozkazy prsaté zákaznice

Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.

26.2.2024 v 18:52 | Karma: 24,38 | Přečteno: 936x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Likvidátor škodné

Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.

18.2.2024 v 17:52 | Karma: 15,10 | Přečteno: 300x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Lasicovitá

Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.

11.2.2024 v 18:25 | Karma: 16,31 | Přečteno: 361x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Bruno a čínské turistky

Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.

4.2.2024 v 17:52 | Karma: 19,24 | Přečteno: 419x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Utajovaný šluk

Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.

20.1.2024 v 12:52 | Karma: 20,11 | Přečteno: 483x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Díky, že jsi mě vyslechlo!

Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.

13.1.2024 v 18:52 | Karma: 17,58 | Přečteno: 326x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sólo pro Frídu

"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.

10.1.2024 v 19:25 | Karma: 16,98 | Přečteno: 354x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Adié Hikikomori!

Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....

3.1.2024 v 19:25 | Karma: 18,30 | Přečteno: 467x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Workoholik

"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.

17.12.2023 v 18:25 | Karma: 18,07 | Přečteno: 358x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Panenka a pět medvědů

Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.

12.12.2023 v 18:25 | Karma: 21,22 | Přečteno: 506x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Sněhurko, vstávej!

Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.

9.12.2023 v 12:05 | Karma: 17,18 | Přečteno: 343x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Ježíšek chodí po špičkách

"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.

3.12.2023 v 18:12 | Karma: 16,78 | Přečteno: 240x | Diskuse| Poezie a próza

Irena Bátrlová

Příšera z metra

Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.

27.11.2023 v 13:52 | Karma: 12,61 | Přečteno: 273x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 248
  • Celková karma 17,36
  • Průměrná čtenost 582x
Poslední dobou se snažím vrátit ke psaní, které mě provázelo na cestě náctiletým životem.Dává mi pocit síly a energie, kterou potřebuji při výchově svých tří synů.

Seznam rubrik