Zachránce
Na umělé hrázi, pyšně se tyčící nad řekou, šel slyšet výskot koupajících se dětí. Radostný smích však náhle přerušilo zoufalé volání: "Pomóóóóc, Péťa se topí".
Emil na nic nečekal, tašku s nákupem odhodil na posečenou trávu a utíkal šíleným tempem z hráze dolů. Skočil do vody a pohotově vytáhl malého Petříka na břeh. Zde už přihlížející zavolali záchranku.
Za týden od oné události zvoní u Emila vchodový zvonek. Přišla mu poděkovat starostka a s ní i fotograf, který vše svým aparátem poctivě dokumentoval. Emil dostal kytici a Diplom za záchranu lidského života. Fotograf udělal nespočet snímků do městského informačního měsíčníku, což musel samozřejmě Emil písemně potvrdit svým podpisem vzhledem k všudypřítomné GDPR. Jeho foto s nataženou rukou, kterou tiskne blahopřející starostka, bude slavnostně otištěno v periodickém deníku města na konci prázdnin. Starostka při loučení klade Emilovi na srdce, aby za tři dny přišel na místo činu, na hráz, zde bude natáčet televize krátkou reportáž.
Emil si nachystal slavnostní oblek, pečlivě vyžehlenou bílou košili a kravatu v námořnickém stylu. Byl v přesný čas na určeném místě.
U velké bílé dodávky stála atraktivní reportérka, která neustále řešila svůj make-up a neustále se hroutící natupírovaný účes. Když konečně došlo k stoprocentní a bezchybné celkové image dané moderátorky, mohlo se začít.
Nejdříve se mikrofonu ujala starostka v elegantním kostýmku, která vehementně poukazovala na nově vybudované betonové schody vedoucí z hráze směrem dolů k řece. Toto schodiště pořízené z evropských fondů, mělo, jak neustále zdůrazňovala, velikánský vliv na záchraně šestiletého tonoucího chlapce. Kdyby totiž zachránce běžel ze srázu dolů, mohl by upadnout, zlomit si nohu či vyvrtnout kotník a k záchraně by jistojistě došlo pozdě nebo vůbec ne.
Poté vystoupil mladý místostarosta s perfektně načesanou patkou a se zlatými obroučky brýlí. Ten připomněl, jak je perfektní, že zde funguje pokrytí signálem, o což se zastupitelstvo zasloužilo nemalou mírou. Účastníci nehody mohli hned kontaktovat záchranku a tak nedošlo k utonutí.
Nakonec si vzal slovo bezpečnostní technik, který upozornil na zákazovou tabuli, stojící asi tři sta metrů od místa nehody, na nichž jsou ikony zobrazující zákaz koupání a kladl na srdce rodičům, aby měli své nezletilé děti pod neustálým dohledem.
Krátkou reportáž ukončila usměvavá a dokonale upravená reportérka jedinou větou:" Jsme rádi, že vše dobře dopadlo."
Emil čekal mezi diváky marně, vyzván nebyl. Po ukončení natáčení naskákali tvůrci tohoto krátkého filmu i s aparaturou do bílé dodávky a během chvilky je pohltila rozžhavená dálnice.
Emil zůstal stát na hrázi osamocený, čerstvý větřík mu osvěžoval zpocené tváře. Jeho srdce však bylo naplněné štěstím a radostí. Zachránil od utonutí malého kluka a to je přece důležitější než betonové schodiště, mobilní signál, zákazová tabule či televizní reportáž....
Irena Bátrlová
Když Barbína promluví
Až po třetím telefonickém vyzvánění se ozvalo přeslazené: „Haló, kdo prosím?“. „Jsem nějaká Vendelína a našla jsem vaši fotografii válet se u hřbitovních kontejnérů, možná nedopatřením jste vypadla...“
Irena Bátrlová
Nedokonalá každým coulem
Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.
Irena Bátrlová
Sexy nález
Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....
Irena Bátrlová
Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní
Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.
Irena Bátrlová
Bronzová kráska
Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....
Irena Bátrlová
Sundala kabát a .....
Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.
Irena Bátrlová
Plnovous v koktejlkách
František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.
Irena Bátrlová
Rozkazy prsaté zákaznice
Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.
Irena Bátrlová
Likvidátor škodné
Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.
Irena Bátrlová
Lasicovitá
Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.
Irena Bátrlová
Bruno a čínské turistky
Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.
Irena Bátrlová
Utajovaný šluk
Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.
Irena Bátrlová
Díky, že jsi mě vyslechlo!
Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.
Irena Bátrlová
Sólo pro Frídu
"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.
Irena Bátrlová
Adié Hikikomori!
Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....
Irena Bátrlová
Workoholik
"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.
Irena Bátrlová
Panenka a pět medvědů
Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.
Irena Bátrlová
Sněhurko, vstávej!
Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.
Irena Bátrlová
Ježíšek chodí po špičkách
"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.
Irena Bátrlová
Příšera z metra
Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 248
- Celková karma 17,04
- Průměrná čtenost 582x