Inzultace
Naštěstí jsem na inženýra nenarazila, ani jsem neměla tu čest být pozvaná do jeho pracovny.
První polovina pracovní směny proběhla jako nuda na prázdné pláži, až ve druhé půlce jsem se dostala na toaletu, kde jsem potkala kolegyni Gábinu, s věkem lehce kolem čtyřicítky, vždy usměvavou, dobře upravenou. Je také single, na rozdíl ode mě spokojená, život ji baví.
„Ty, Vilmo, škoda, že jsi nebyla na večírku, Žlábek tam upouštěl páru, celé autorství projektu si přivlastnil, o tobě nebyla vůbec řeč. Začínáme ho mít všichni plné zuby.“ „Děkuji Gábi, za pochopení.“ „Je to prevít a víš, že dostal za projekt: „Zelená mladým“ pořádnou finanční injekci?“,pokračuje Gabriela. „On něco dostal?", zírám překvapeně. „ No, jasně, dnes jsem házela prémiové cifry do tabulky a věř, že si přišel na dvacetpěttisíc a z toho dal Věře rovné čtyři.“ Věra je naše třetí kolegyně, čerstvá padesátka, macatá s ohromným dekoltem, který ráda vystavuje - takový "soudružkovský" typ, s natupírovanou trvalou, výrazným líčením. „Proč dostala Věra čtyři, vždyť na tom projektu nic.“ „Jo, jo, na projektu nic a na služebce něco, však by mohly Žlábkovy trenýrky vyprávět…..“
„A pro mě zase nula, viď?“ Gabča smutně přikývla. „Ale vykašli se na toho nosorožce, nechceš zajít třeba do cukrárny, povyprávět o svém novém uhnízdění?“. „Víš že ano, Gábi, mám stejně k tobě prosbu, zda bys mi nemohla poradit -chtěla bych si na sebe koupit něco barevného, ale víš jak nesnáším zkoušení v kabinkách.“ „Teda, Vilmi, konečně - má v tom prsty nějaký frajer?“ „Bohužel ne, ale řekl mi to nový soused, chlapík přes sedmdesát.“ „Sláva, ten stařík tě nakopnul, vivat“, rozesměje se Gábi zvonivým smíchem. „Tak po směně,až ten neřád vyfuní, nažhavíme komputer.“
Měly jsme štěstí, Žlábek byl hodně unaven víkendovým vypouštěním páry, zmizela i Věra – byl to asi pro oba nadlidský sportovní výkon.
My sedly k počítači. „Hele, ukáži ti obchody s oblečením, prohlídneš si, objednáme, vyzkoušíš doma a pokud ti to nebude, zašleme zpět, soustřeď se na jeden obchod nebo se v té změti budeš ztrácet“. Dala jsem na její radu, vybrala jsem si pro začátek dvě trička: jedno proužkované – námořnické a druhé pestré s barevnými abstraktními cákanci.
Domluvily jsme se také, že v sobotu po rozcvičce s Karáskovými, pro mě Gábi přijede autem a my se vydáme do obchodního centra krajského města přikoupit k vybraným tílkům vhodný doplněk - spodní díl. Začala jsem se těšit.
Cestou z práce jsem si představovala, jak své tělo zabalím do módního ozdobení a rázem se ze mě vyklube třicítka.
V samoobsluze, ve které jsem pořizovala denní nezbytnosti, se moje snění u pokladny rozplynulo jako pára nad hrncem. Vzpomněla jsem si, že mám v peněžence lísteček od Hlavičkové. Vytáhnu ho a hledím jak z jara: 2 mléka, 2 minerálky, 2 láhve piva a celé balení toaletního papíru. Jářku – dohromady 7 položek. Zatnu zuby, obličej se mi zkřiví do fantasmagorického šklebu. Dobrá nálada je nenávratně pryč. Nákup sotva dovleču domů.
Zvoním v prvním patře, u bytu vdovy Hlavičkové. „Paní inženýrko, jste zlatá, drahoušek!“ „Bylo to hodně těžké, příště, prosím, řekněte paní z charity, ta vám chodí nakupovat s taškou na kolečkách“, odpovídám unaveně. Hlavičková dělá hluchou. Podávám účet z obchodu, ani se nepodívá. „Paní Demazyová, nemám bohužel drobné, ale příště vše vyrovnám, nebojte, nebudete ztratná, přidám tuzér.“ „Paní Hlavičková, já vám nemohu chodit nakupovat, omlouvám se“. „Děkuji paní inženýrko, už musím, začíná seriál „Ulice“ hezký den“, pohotově zavírá dveře před mým nosem.
Zmoženě scházím schodiště. Zdá se mi to, sním nebo bdím, přesně v polovině schodů slyším za svými zády: „Do schránky zase hodím lísteček, pak vše vyrovnám, nezůstanu nic dlužná, to mi věřte, jakože se Hlavičková jmenuji“.
Irena Bátrlová
Nedokonalá každým coulem
Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.
Irena Bátrlová
Sexy nález
Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....
Irena Bátrlová
Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní
Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.
Irena Bátrlová
Bronzová kráska
Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....
Irena Bátrlová
Sundala kabát a .....
Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.
Irena Bátrlová
Plnovous v koktejlkách
František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.
Irena Bátrlová
Rozkazy prsaté zákaznice
Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.
Irena Bátrlová
Likvidátor škodné
Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.
Irena Bátrlová
Lasicovitá
Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.
Irena Bátrlová
Bruno a čínské turistky
Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.
Irena Bátrlová
Utajovaný šluk
Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.
Irena Bátrlová
Díky, že jsi mě vyslechlo!
Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.
Irena Bátrlová
Sólo pro Frídu
"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.
Irena Bátrlová
Adié Hikikomori!
Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....
Irena Bátrlová
Workoholik
"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.
Irena Bátrlová
Panenka a pět medvědů
Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.
Irena Bátrlová
Sněhurko, vstávej!
Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.
Irena Bátrlová
Ježíšek chodí po špičkách
"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.
Irena Bátrlová
Příšera z metra
Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.
Irena Bátrlová
Nadpozemská láska
Sešli se dva divňouši uprostřed masy pubertálních spolužáků. Dva, kteří nikdy nezapadli do mozaiky, pouze a jen klučičí, třídy jedné stavební průmyslovky. Dva, jenž stáli na okraji třídního dění, dva, o které vlastně nikdo nestál.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 247
- Celková karma 18,39
- Průměrná čtenost 585x