Gangsterka

26. 05. 2020 8:35:00
Jsem k ničemu, tatínku, vyčítám si celou cestu z práce svoji neschopnost postavit se na odpor tomu gaunerovi. Pozoruji ostatní autobusové cestující, kteří se tváří jakoby se nechumelilo, vztekem mi tuhne celé tělo.

Tak já si dám takovou práci a ten budižkničemu slízne všechnu smetanu. Už si ho představuji na večírku - jedna jeho ruka svírá obložený chlebíček a druhá tleská přivlastněnému úspěchu. Mastný zlotrovatělý koblih!

Cestou domů mě napadá jistá alternativa, koupím si pivo v plastu a pořádně se opiji. Ve vietnamské večerce mi obě láhve balí do igelitového sáčku malý šlachovitý prodavač a při placení tržby zvesela pomrkává. Je mi to jedno, ať si myslí, co chce.

Doma bez skrupulí načínám první plastovou láhev, pivo ještě není vychlazené. V ledničce objevím zbytky vína, které tu zanechala sestra Carol. Docela nechutné, ale můj účel to splňuje.

Pouštím si televizi, ale nedokážu se soustředit, všechny postavy nějakých mýdlových nekonečných seriálků „se mi svým štěstím vysmívají do ksichtu“. Proč mě a ne jemu.

Pak mě to napadne – z Almanachu 30. výročí úřadu vystřihuji fotografii obličeje, zasloužilého pracovníka, inženýra Ferdinanda Žlábka, špendlíky tuto podobiznu připevňuji na stěnu. „Tak ty se budeš na mě pást, ty obézní netopýre, ty......!.“ Házím po jeho podobizně skleničku se zbytkem červeného vína, která se rozlévá po jeho obličejovém šklebu, vypadá to jakoby schytal ránu a krvácí. To se mi líbí, vypila jsem skoro celou petku piva i zbytek zvětralého vína, jsem otupělá alkoholem, ale ve výbojné náladě. Je mi to jedno, nezáleží mi už na ničem. Chci jediné – pomstu, aby se ten všivák houpal, jdu mu připravit šibenici.

Špagát zavěšuji na lustr, do oprátky lepící páskou přilepuji vystřiženou, již značně poničenou a zdeformovanou fotku, stojím na vachrlaté židli, která se nebezpečné rozkolíbala ze strany na stranu. Neudržím balanc, příšerná rána – ležím na zemi, kolem střepy od rozbité skleničky.

Někdo zvoní, sakra. Nedokážu se postavit na vlastní nohy. „Je otevřeno!“ zařvu ze všech sil. Na chodbě slyším šouravé kroky, přichází soused, starý Karásek, „Co se to tu děje? Sousedko, jste v pořádku?“ „Pane Karásku, promiňte, odpusťte tohle faux-pas, jsem děsná. Je mi líto, že mě takhle vidíte, ale nemůžu si pomoci“, rozbrečela jsem se a začala líčit své pracovní story, jak jeden obtloustlý páprda zneužívá moji práci, přivlastňuje si ji, jak prezentuje moje ukradené autorství.

Pan Karásek pozorně naslouchá, hoví si v květovaném křesílku, na kterém ještě nedávno rád sedával můj zesnulý otec. Já se bohužel stále válím v chaotické a nedůstojné poloze na koberci uprostřed střepů a v těsné blízkosti převrácené židle.

„Pozorně jsem vás poslouchal, paní Vilmo a vím, v čem je váš problém - necháváte toho nenasytného parazita vítězit bez boje. Stáhnete se do ústraní, tady doma si málem zničíte zdraví a ten nenažraný cizopasník se pompézně vystavuje obdivu ostatních, včetně vašeho generálního. Nechá si zatleskat a ovinout svůj tlustý krček věncem. Bravo, bravo – pro něho, pro vás nikoliv...“.

„A co mám podle vás dělat? Odstřelit toho zlořáda?“ „Jasně že odstřelit ale jinak – s inteligencí a vytříbeným vkusem. Poslat tohoto samozvaného génia tam, kam patří“ „Ale jak, řekněte návod“ „Holčičko zlatá, vy jako byste nebyla zdejší. Jednoduše. Každý svůj další projekt předejte rovnou svému nejvyššímu nadřízenému, tomu jenž schvaluje projekty, bez asistence korpulentního prostředníka. A opovažte se vynechat jediné výjezdní zasedání, tam se právě musíte vyskytovat, tam je třeba všem přítomným ukázat, že existujete, že jste....“

„Ale kuš, dost řečí starého dědka, vyschlo mi v krku, nedopijeme tu načatou lahvinku pšeničného moku, co tam na stolku stojí bez povšimnutí?“ „Jasně, jdu pro skleničky“, pomalu vstávám, jsem v alkoholovém rauši, přikazuji si udržet stabilitu stůj, co stůj.

„A víte, čím začneme, milá sousedko, začneme změnou vašeho oděvu“, pokračuje dál Karásek po mém příchodu s oběma skleničkami. „Mého oděvu?“, podivím se. „Ano, vašeho, je úplně out“ „Ale vy.....“, pletu jazykem o sto šest. „No dořekněte to - zase se nechcete nikoho dotknout. Mě můžete, já už dávno nevoním a moje muskulatura zůstala v minulém století. Ale co víte, třeba se jednou nakopnu a vykouzlím z této staré trosky ještě něco, co si třeba na stará kolena pořádně vyrazí. Nezírejte na mě, ještě pořád žiju, ještě pořád stojím za hřích, myslím tím samozřejmě vlastní hřích. Ale dost o mně – teď vy. Dostanete další úkol, shodíte ze sebe ty příšerné volné bezbarvé hadry a koupíte si něco štramandního, přiléhavého, s výstřihem, ať se mám na co koukat!“

„No dovolte, pane Karásku, myslela jsem....... „ „Snad jste si nemyslela, že jsem slepoň, mám různé neduhy, ale oči jsou ještě funkční a tenhle jeden z posledních požitků si vzít nenechám. Tak dobrou noc, paní Vilmo!“

„Dobrou, pane Karásku, prosím, mám k vám také prosbu“ „Jakou?“ „Spalte toho netvora, pohřběte ho žehem“. „Žádný problém, jen musím konstatovat, že na krvelačnou gangsterku jste měkké máslo“ „Kdyby jenom máslo, pane Karásku, já jsem hloupá gangsterská slepice, která snáší pořádně tvrdá vajíčka, přesto nebo právě proto si ten barevný svršek koupím, přísahám a možná si troufnu i na malý výstřih, no uvidíme....“

Autor: Irena Bátrlová | úterý 26.5.2020 8:35 | karma článku: 15.59 | přečteno: 778x

Další články blogera

Irena Bátrlová

Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní

Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.

23.3.2024 v 20:05 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 459 | Diskuse

Irena Bátrlová

Bronzová kráska

Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....

17.3.2024 v 19:25 | Karma článku: 12.59 | Přečteno: 153 | Diskuse

Irena Bátrlová

Sundala kabát a .....

Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.

9.3.2024 v 12:25 | Karma článku: 30.25 | Přečteno: 854 | Diskuse

Irena Bátrlová

Plnovous v koktejlkách

František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.

2.3.2024 v 12:52 | Karma článku: 17.38 | Přečteno: 437 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 6.40 | Přečteno: 118 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Tadeáš Firla

KSČM a Jan Ámos Komenský

Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?

28.3.2024 v 1:25 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 124 | Diskuse

Václav Kunft

Krásná česká královna Viola Těšínská.

O Viole Těšínské je zoufale málo písemných zmínek. Není divu, nebyla příliš významná a manželkou panovníka byla pouze rok. O to víc může pracovat fantazie.

27.3.2024 v 15:05 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 332 | Diskuse
Počet článků 240 Celková karma 18.79 Průměrná čtenost 583
Poslední dobou se snažím vrátit ke psaní, které mě provázelo na cestě náctiletým životem.Dává mi pocit síly a energie, kterou potřebuji při výchově svých tří synů.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...