Stěhováci se nedočkavě dožadují platby.„Ta cena se ale nějak navýšila?“ podivuji se nad částkou, která neodpovídá původně domluvené a na předběžné faktuře vystavěné ceně.
„Vedro, schody, těžký nábytek, paninko“ „Dnes je chladno a byt je v přízemí", odvětím. „No, hlavně bez dobrého žvance a pivečka“ , řehoní se Obelix. „Jak bych asi mohla v této situaci vařit a pivo - vždyť nemám ani ledničku!“ „Měla jste si poradit, poslat pro pivko tam ty dva čumily se svými radary v pohotovostním nasazení. Antropo - nepatří tihle fešouni k vám, ani se nehnuli, jak civěli, s těmi ještě něco zažijete na to my máme čuch, to nám věřte. A kdybyste potřebovala poradit v jisté oblasti.....“ che,che, rozchechtá se Obelix a po celé chodbě se rozline alkoholový zápach jeho úst. Poslední slova obou obejdů slyším jakoby z dálky, ve špinavých rukách žmoulají bankovky a mě opanuje rajský pocit štěstí, když vidím jejich upocené nátělníky nastupovat do dodávky.
Vracím se do svého bytu a těším se, jak se za mnou konečně zaklapnou dveře. Málem o chlápky s prapodivnými móresy, kteří stále okouní na chodbě, zakopnu.
„Vy tady ještě sedíte?“ „Ano, vsadili jsme se, kdy nás – dva čumily, budete mít plné kecky a pošlete nás, no víte kam“. „Omlouvám se, netuším“. „ Nó přece do pr.. prdele“, vykoktá ze sebe junior. „Kíf říkal, že za dvě hodiny a já nikdy“. Vyhrál jsem, platíš pivo, zveš“, obrátil se senior na mladíka. „A mimochodem, těm „gentlemanům“ jste 21x poděkovala a 33x je poprosila, což jsme také poctivě očárkovali, k tomu ještě závdavkem přihodila štědrou sumičku, která těmto "slušně vychovaným" švihákům nemůže říkat pane ani v nejdivočejším ringu. Musíme konstatovat, že jste na tom opravdu špatně, hůře než jsme si mysleli. Pojď, Kífe, jdeme na to pivko a vám hezký večer, sousedko. Ještě momentík - zkuste si před spaním několikrát a hodně nahlas zaláteřit, prostě pořádně zařvat „do prdele“. Uleví se vám a usnete jako neviňátko".