Jeho slova: „Nebylo to poprvé, kdy jsem byl okraden. V roce 1987 mi také jedna ženuška zabavila negativy a chtěla za ně hodně peněz. No tak jsem jí je dal a negativy dostal zpátky. Na tom, že někdo ožebračí starého blbouna, nic není. Ve světě se dějí horší věci. Na život se můžete dívat ze dvou přístupů. Mám ateliér v paneláku, v osmém patře. Když nejede výtah, běžím. Řeknu si, že je to zdravé. Jiní lidé z toho domu v takové situaci nadávají. Snažím se vidět věci pozitivně.“
Stačí těchto pár vět a pochopíte, že pan Jan Saudek patří k lidem, kterým, když protivný číšník přinese prázdný talíř, poděkují za jeho neotřelý nápad, zaplatí a ještě nechají spropitné. Tomu „nic“ na talíři pořídí umělecké foto s rozkošnou scenérií – naproti sedících kyprých dam. A na otázku, jak jim chutnal nedělní oběd, odpoví, že to byl velmi inspirující zážitek.
A druhému? Nádherná servírka s úsměvem na tváři přinese kaviár, který má snad tisíc chuťových vad, monolog o ruinující ceně pokrmu si vyslechne kromě celé rodiny i právě narozený nejmenší člen, který nic netušící spí v kolébce. A mimo nechutného jídla, které určitě v následujících hodinách potrápí nemocný žaludek, si ještě s přídavkem odnese bolehlav od hlučně se bavících a chechtajících přítomných, podnapilých hostů. O nevhodně oblečených dámách, sedících u baru, s výstřihem snad až pod kolena, se mu sice bude v noci zdát, ale daný sen bude natolik „deprimující“, že následkem něho se jistojistě dostaví v jeho všedním, ustaraném životě nenávratná morální újma.
A tak mi věřte, pane Jane Saudku, že Vám opravdu mohou v životě ukrást všechno – od negativů, domů, koberců, obrazů.... Dokonce si mohou přivlastnit Vaše dílka, okopírovat do detailů Vaši tvorbu, napodobit vizáž i životní styl. Ale pozitivní přístup k životu, který nosíte ve své hlavě, Vám nikdo nikdy, nevezme, neukradne. A to je přece ona životní výhra s velkým V!