Běhala jsem, neběhám, snad běhat budu…..
Jako první, jsem vždy, po krátké rozcvičce, vybíhala já. Museli jsem se totiž u dvou klučičích čiperů střídat. A jelikož jsem byla z naší dvojice ten „slabší kus“, který dal tak maximálně dvě kolečka, po jejichž úspěšném absolvování hrozil infarkt, přebírala jsem jako jednička v pořadí rodinnou štafetu. A tím jsem jako pravý nefalšovaný „exot“ budila veškerý zájem přilehlého okolí. Dokonce nezírali jen samotní pejskaři – páníčkové, rovněž jejich svěřenci jakoby v podvědomí tušili, že jim někdo krade jejich výsostné pobíhání, zůstávali nehybně stát. Jak já byla tehdy za ty jejich manévry vděčná, neboť mou osobu přímo požíral panický strach ze zubaté psí tlamy zakouslé v nebohém lýtku.
Moje tehdejší běžecké vybavení by neobstálo ani ve spartakiádní konkurenci. Na nohou tenisky, které zažily snad přímo Baťovy začátky a z nichž čouhaly silonové sáčky, do kterých jsem si obalovala ponožky, obstarožní plandavé tepláky zase byly pamětníky mých dvou těhotenství a k tomu náleželo ještě tričko, jež bylo vyčleněno na nejhrubší domácí práce, mezi něž patřilo například malování či úklid sklepení.
Takto vymóděná jsem se vrhla do rytmu běžecké samby. A prosím, i v takovémto „skafandru“ jsem měla svou skupinku obdivovatelů. Starší muži, kteří si u jedné ze zahradních chatek vybudovali posilovnu, jak uviděli moje individuum, vyšli před plot, který byl zarostlý všelijakou dřevinou, pokyvovali hlavami, mávali a hlasitě mě zdravili. Daný ceremoniál se opakoval nanejvýš dvakrát, protože víc kilometrů moje ubohé tělo nedalo.
A to jsem ještě, právě a hlavně, kvůli téhle výše jmenované skupince, švindlovala. Věděla jsem totiž, že asi 50 metrů před zahradním domkem je lesnatý terén, kde nebylo živáčka, a právě zde jsem se pomalou chůzi vydýchávala a potom, když jsem si byla téměř jistá, že jsem schopna nahodit maximální rychlost, jsem ve svižném tempu přímo prosvištěla kolem chlapíků, zamávala, usmála, pozdravila a ladně vyběhla malý kopeček, který se tyčil přímo za posilovací zahradou. S kopcem za zádech a v dostatečné vzdálenosti od posilovacích mužíků jsem pak sotva lapala po dechu a pomalou chůzi nabírala nový dech.
Můj manžel udělal těch koleček s přehledem deset, a protože na rozdíl ode mě, posilující sportovce osobně znal, zdravil je už zdálky. Ti na něho ze zahrádky pokřikovali: „Člověče, přidej, před tebou tu běžela nějaká ženská a ta měla teda o hodně větší páru!“
Tohle sportování nám vydrželo necelý rok, potom se nějak vytratilo…..
V současnosti se stále nacházím v přípravné fázi. Výbava nakoupena – od nových běžeckých bot (dostala jsem je na minulé Vánoce), po speciální tepláky, termo triko, odpružené ponožky……
Na procházky k přehradě stále chodím se svým nejmladším synem. Pozoruji a obdivuji běžkyně všech věkových kategorií. A věřte, že je opravdu na co se dívat. Některé postavičky jsou dokonalé a jejich tvary přímo vynikají v přilehlých legínách, těsných tričkách s výstřihem….
Jen ti chlapíci! Stále cvičí, jejich plot je obrostlý vysokými keři a veškeré dění, včetně běžících krasavic, je nechává naprosto chladnými. Na jejich obranu musím říct, že v dnešní době by si nezacvičili vůbec, protože by byli nuceni se před svým plotem nadobro utábořit.
Jestli si ještě, pánové, vzpomenou na ono sprintující strašidlo, které se kolem jejich plotu prohánělo před deseti lety? Zato ono - může dát ruku do ohně, že pokud někdy vůbec začne běhat, bude mu jejich ztracený zájem chybět…..
Irena Bátrlová
Když Barbína promluví
Až po třetím telefonickém vyzvánění se ozvalo přeslazené: „Haló, kdo prosím?“. „Jsem nějaká Vendelína a našla jsem vaši fotografii válet se u hřbitovních kontejnérů, možná nedopatřením jste vypadla...“
Irena Bátrlová
Nedokonalá každým coulem
Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.
Irena Bátrlová
Sexy nález
Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....
Irena Bátrlová
Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní
Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.
Irena Bátrlová
Bronzová kráska
Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....
Irena Bátrlová
Sundala kabát a .....
Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.
Irena Bátrlová
Plnovous v koktejlkách
František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.
Irena Bátrlová
Rozkazy prsaté zákaznice
Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.
Irena Bátrlová
Likvidátor škodné
Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.
Irena Bátrlová
Lasicovitá
Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.
Irena Bátrlová
Bruno a čínské turistky
Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.
Irena Bátrlová
Utajovaný šluk
Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.
Irena Bátrlová
Díky, že jsi mě vyslechlo!
Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.
Irena Bátrlová
Sólo pro Frídu
"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.
Irena Bátrlová
Adié Hikikomori!
Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....
Irena Bátrlová
Workoholik
"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.
Irena Bátrlová
Panenka a pět medvědů
Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.
Irena Bátrlová
Sněhurko, vstávej!
Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.
Irena Bátrlová
Ježíšek chodí po špičkách
"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.
Irena Bátrlová
Příšera z metra
Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 248
- Celková karma 17,43
- Průměrná čtenost 582x