Starost o muže bez domova
Měla jsem štěstí, že právě náš strýc pracoval v takovém zařízení jako vedoucí. Tím mohla naše cesta do syrového reálu začít. Doma jsem ještě do igelitky nabalila pár manželových svršků, které musely být čisté a hlavně nepoškozené, jak mi bylo zdůrazněno kompetentní osobou. Věci jsem tajně vzala muži ze skříňky, neboť jak ho znám, hned by měl se svými opotřebovanými svršky jiné plány dle hesla: „když to drží pohromadě, je to pořád o.k“. Ale co bychom neudělali pro potřebné?
A tak jsem ještě v záchvatu euforie do tašky přihodila malé sáčkové kafe ala turek a cesta mohla začít.
U nádražní přepážky prodeje jízdenek, snad náhoda nebo osud, jsem se srazila s bezzubým starším ošuntělým dědulou bez domova, kterému jsem v návalu empatie vlepila do dlaně dvacetikorunovou minci. A začínala jsem být na své dobré skutky pyšná, pravý vzor pro své syny!
Ve vlaku jsem si povídali o krutých osudech lidí bez domova– škaredá slova jako cigarety, alkohol, drogy, jsme používali opravdu minimálně.
V cílové stanici se nám před zraky začalo vynořovat denní centrum, na jehož prosluněném dvorku se mihotaly čtyři postavy. S velkou radostí jsme konstatovali, že všichni jsou v plném pracovním nasazení. Natírali plechové skříňky.
Radost nás však opouštěla přímo úměrně s našim přibližováním se k danému objektu. Osoby jsme úspěšně identifikovali, strýc s dvěma kolegy a jeden třicetiletý klient, jenž držel v jedné ruce cigaretu a v druhé štětku, přičemž poměr pohybu ruky s cigaretou k té se štětkou byl v drtivé přesile. Na otázku, kde jsou ostatní pánové, mi právě onen bezdomovec odpověděl: „Nevidíte to horko, to se nedá, chlapi by se přehřáli“ „Tak si šli zaplavat, že?“, neodpustila jsem si uštěpačnou poznámku a zachichotala jsem se při představě, jak garda životem zbědovaných mužíků se povaluje v retro plavkách na koupališti.
Načež téhle příhodě nám bylo vysvětleno, že centrum má svou otevírací dobu a bude znovu zpřístupněno až v 18 hod a nyní by se jednalo opravdu jen o dobrovolnou výpomoc, sic sobě sama, jde přece o skříňky stojící u postelí, no ale přece jenom……
Následná exkurze do vnitřku přízemního domku nás mile překvapila. Pěkné, maximálně čtyřlůžkové ložničky, nově vymalované, některé postele pečlivě ustlané, jiné méně. Cena 20,-Kč za ubytování na 1noc. Dále pak místnost s pračkou s možností si prádlo buď sám nebo s pomocí personálu vyprat – 20,- Kč a skladová místnost s prádlem, kde jsem přihodila pár přivezených kousků a v porovnání s dalšími musela přiznat, že ty moje pamatují nejednoho císaře pána. Výběr svršků byl rozmanitý, včetně zimních bund s nejrůznějšími barevnými odstíny. Všechny oděvy zdarma, na vyžádání.
Mimo to má každý klient v kanceláři vlastní složku s dennímu zápisy, kde se dopodrobna zapisují jeho potřeby, požadavky, zdravotní stav. A divili byste se, jak jde tady skromnost stranou a že panu X vadí noční chrápání Y, Z má problém se zápachem Ž, a mnohé další, do detailů rozepsané a následně řešené.
Exkurze se chýlila ke konci a my nedočkavě čekali na ty, kvůli nimž jsme byli právě zde. Po otevření postupně dorazili tři muži, jejich cíl: televizní seriál „Ulice“. No a když už jsou tady, tak jak velí dobré mravy, měli bychom je náležitě přivítat. Vkročili jsme do společenské místnosti a spustili:„Dobrý……“, dál nedopovězeno, jako ledová sprcha nás zchladilo hlasité: „Pššššššt, nerušit, tak bude tu konečně už ticho!!….“.
Ještě krátká poznámka k výše jmenované místnosti: pod televizí je umístěno kuchyňské okýnko, na které mohou pánové, kdykoliv po dobu provozu centra, zaklepat, dostanou čaj za 5,-Kč a polévku za 10,-Kč. Žel v naší přítomnosti si nikdo nic neobjednal. A to se moji kluci těšili, jak budou užiteční a obslouží případné zájemce, naší právě dovezenou, kávou.
Krátký odborný výklad na konci návštěvy nám ještě osvětlil celou situaci, abychom byli doslova v obraze. Muži jsou na ulici každý den kontrolováni terenními pracovníky, kteří vyřídí potřebné doklady, případně i důchod a sociální podporu. A velkou překážkou pro bydlení v azylovém domě je pro mnohé fakt, že by museli platit všechny náklady – bydlení, strava a jiné. Z malého zůstatkového kapesného by pak nepokryli „důležitější“ věci jako kuřivo, alkohol…………
A tak jsem se při zpáteční cestě, zasnila, jak bych byla ráda, kdyby se o mě takto někdo staral. Jak já, když třeba onemocním, a ať je vedro nebo mráz, musím fungovat, starat se, pečovat o děti, uvařit jim, vyprat, koupit oblečení, navštívit úřady, vyhledat lékaře.………… No, nakonec jsem jenom obyčejná máma!
Ani jsem si ve svém přemítání nevšimla, že jsme na místě a že nám do cesty před nádražím vstoupily dvě figurky - žebrající děda s kumpánem. Dědek na mě pokřikuje: „Dobrý, paninko, budete tak hodná, ráno jste byla, pamatujete se…..“
„Pánové, kdybyste byli tam kde já a viděli to co já, tak byste nedali, neměli…..“, vylezlo ze mě sklíčeně a tím jsem chtěla co nejrychleji zmizet z dohledu oněch individuí. Ovšem poznámka na mou osobu mě dostala doslova do kolen: „To jsou celé baby, trckají se v kdovíjaké řiti a pak se diví, že nemají prachy!“
Přátelé nevím, co dodat závěrem: hezky to celé začalo a konec? Úsudek už ponechám, s dovolením, na vás…….
Irena Bátrlová
Nedokonalá každým coulem
Konečně doma! Vendelína odhodila kabelku a zamířila do sprchy. Byla z předcházejícího hřbitovního sprintu propocená až na kostru. Navíc návaly hormonálních vln ji poslední dobou razantně vyšplouchávaly z pohodového života.
Irena Bátrlová
Sexy nález
Ženská postavička, spěchající ke hřbitovu, si na celé kolo zpívala: „Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce - oči, uši, pusa, nos.....
Irena Bátrlová
Muž s ručním vozíkem a umělohmotnou přítelkyní
Sehnat uklízečku na vygruntování výrobní haly byl pro jistý nejmenovaný velkopodnik nadlidský výkon. Zaměstnanci se se na této pozici střídali stejnou rychlostí, jakou je dnes vypuzena tisícovka z peněženek nakupujících.
Irena Bátrlová
Bronzová kráska
Jestli někdo má vskutku prapodivný koníček, tak je to Bára! Sbírá totiž lidské tváře. Shromažďuje je ve svém mobilu, načež je potom doma třídí a zařazuje do specifických složek s názvy - smutek, radost, šílenství, překvapení.....
Irena Bátrlová
Sundala kabát a .....
Před pár lety - to jsem byl ještě mlád a zdráv, jsem pracoval jako číšník v jedné nóbl pražské kavárně. Náš šéf byl přísný, velmi strohý muž, středních let, který úzkostlivě dbal na pořádek a pravidla. Porušení přísně trestal.
Irena Bátrlová
Plnovous v koktejlkách
František má rád sukně, ženské šaty i svůj plnohodnotný plnovous. Sukně a šaty, jak sám s oblibou říká, dávají jeho nohám svobodu. Nesvazují je do izolovaných nohavic, nýbrž jim umožňují být vedle sebe, sdílet společný pohyb.
Irena Bátrlová
Rozkazy prsaté zákaznice
Lorna má tři práce, jednou z nich je eskort jídla až na práh obydlí hladových zákaznických krků. Dnes zaparkovala svůj moped před kýčovitou vilkou, jenž byla postavená ve stylu podnikatelského baroka.
Irena Bátrlová
Likvidátor škodné
Severín viděl odnepaměti vše černobíle, což znamenalo, buď je daná věc dobrá nebo na odpis. Nic mezi -pouze karma nebo pekelné plameny! To platilo i u jeho velkého koníčka - včelaření. Včely miloval, naopak vosy nenáviděl.
Irena Bátrlová
Lasicovitá
Stát se servírkou v útulné kavárničce v jedné známé ulici hlavního města byl splněný sen. A sny se někdy plní. Annélie od začátku tohoto měsíce, začala nosit kávu, moučníky a zmrzlinu veleváženým hostům luxusní kavárny.
Irena Bátrlová
Bruno a čínské turistky
Bruno, hromadič všemožného harampádí, je starý muž, který stále čeká na okamžik, kdy bude někým pochválen, vyzdvižen, oceněn. Na okamžik, jenž spoluobčany malého městečka probudí a všichni zjistí, jaký velikán mezi nimi žije.
Irena Bátrlová
Utajovaný šluk
Byl nedělní podvečer a v domově seniorů se podávala večeře. Paní Bořislávka se zase, jako každou neděli, smála na plné kolo. Brambory jí připadaly jako vypumpované tenisové míčky, maso jako zaschlá šlápota traktoristových bot.
Irena Bátrlová
Díky, že jsi mě vyslechlo!
Irmu zachvátil negativní psychický požár. Byl tak mohutný, že prakticky nešel uhasit. Vyvolaly ho nejen stupňující problémy se šéfovou, která ji nesnášela od prvního dne a která na její hlavu házela téměř cokoliv.
Irena Bátrlová
Sólo pro Frídu
"Tak já chrápu a pán se nemůže vyspat, tak tedy - čágo bélo, hulváte", naštvaně popadla Frída lůžkoviny a zmizela pryč z ložnice. Vilém si povzdechnul a velmi tiše se zeptal: "Jdeš spát do obyváku?". Na odpověď však čekal marně.
Irena Bátrlová
Adié Hikikomori!
Jestli se někdo domnívá, že práce recepční je nudná, ocitá se ve velkém omylu. A ještě ve větší mýlce je ten, který si myslí, že v dané profesi nezažijete vůbec nic zajímavého. Paní Mlýnková by o tom mohla sveřepě vyprávět....
Irena Bátrlová
Workoholik
"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.
Irena Bátrlová
Panenka a pět medvědů
Těch pět námezních fachmanů netrpělivě čekalo na pražském nástupišti, až je úklidová služba pustí do kupé rychlíku. Brali vždy šestimístné a tajně se sázeli, kdo bude ten chudák, který s nimi bude malý prostor sdílet.
Irena Bátrlová
Sněhurko, vstávej!
Zachranář Robin bleskurychle rozrazil dveře chudého příbytku. V jediném, maličkém, pokojíčku polorozpadlého domku stojí čtyři postele, dvě skříně, které snad pamatují ještě Protektorát, rozvrzaný stůl a tři židle.
Irena Bátrlová
Ježíšek chodí po špičkách
"Péťo, už jsi nakreslil obrázek pro Ježíška", zeptala se Ema. "Nemusím kleslit, já s ním mluvil", odpovídá Petřík a potutelně se usmívá. "Ježíšek je neviditelný, nemohl si s ním hovořit", nevěřícně se na svého syna podívá Ema.
Irena Bátrlová
Příšera z metra
Když se na Reného ve studeném sklepním bytě převrhla pyramida nashromažděných úlovků z místních popelnic a pořádně ho praštila do hlavy, rozhodl se, že dopije zbytek krabicového vína a vyrazí do nočního velkoměsta.
Irena Bátrlová
Nadpozemská láska
Sešli se dva divňouši uprostřed masy pubertálních spolužáků. Dva, kteří nikdy nezapadli do mozaiky, pouze a jen klučičí, třídy jedné stavební průmyslovky. Dva, jenž stáli na okraji třídního dění, dva, o které vlastně nikdo nestál.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 247
- Celková karma 18,22
- Průměrná čtenost 585x